Jak jste se dostal k vězeňské službě?
Tehdy to byl ještě Sbor nápravné výchovy. Přišel jsem do této státní složky jako stavební technik, jako technický dozor investora.
Netíhl jste tedy k oboru už třeba za studií?
Ne. To mi bylo mi z hloubi duše protivné, zabývat se vězni a tím, co k tomu patří. Přišel jsem ke sboru čistě z pragmatických důvodů. Do té doby jsem byl stavbyvedoucím při okresním stavebním podniku. Tady se rýsovala nová perspektiva za podstatně lepších finančních, ale i pracovních podmínek.
U řady lidí převládá názor, že se odsouzený ve věznici pouze zdokonalí ve svém, například zlodějském řemesle?
Narážíte na to, že se někdy o vězenÍ říká, že je školou zločinu. Žádné vězení z nikoho neudělá kvalitativně lepšího člověka. Negativní průvodní jevy jsou do značné míry poplatné ubytovacím podmínkám v našich věznicích, které se bohužel většinou nezměnily od stavu před listopadem 1989. Nezřídka se jedná o ubytování, někdy se říká sovětského typu. To znamená, že v objektech jsou velké ložnice pro mnoho odsouzených, jedno sociální zařízení na podlaží. V tom to negativní, co bychom měli eliminovat, pochopitelně bují.
Jak je to v cizině?
Opačným extrémem je situace například v Nizozemí nebo sousedním Německu a Rakousku, kde vězňové mají možnost bydlet na celách po jednom, maximálně po dvou. V takových podmínkách lze dosáhnout mnohem většího efektu při naplňování účelu výkonu trestu, než při hromadném ubytování.
Při našem způsobu ubytování bohužel takzvaný druhý život negativně poznamená každého, kdo tam přijde. Nelze vyloučit, že se tam i přiučí nějakým zločineckým praktikám. Ti lidé jsou spolu dvacet čtyři hodin denně. Navzájem se ovlivňují.
Co je v tom případě to pozitivní, s čím věznice přichází?
To je hodně složitá otázka, ale jak už jsem řekl, žádné vězení neudělá z člověka kvalitnějšího jedince. Je to prostě vězení. Je to omezení svobody. Je to o strádání. V těchto podmínkách, mnohdy materiálně horších než na jaké byli odsouzení zvyklí z běžného života, se nedá nějaký rozvoj osobnosti pozitivním směrem moc dobře předpokládat. Tady narážíme na limity rozpočtu, ekonomiky.
Jaké změny pod vaším vedením čekají vězeňskou službu?
Pan ministr mi naznačil svou představu o budoucnosti vězeňské služby, a protože ta moje nebyla diametrálně odlišná, tak jsem neměl problém představu pana ministra začít rozvíjet. Pochopitelně je to především o zefektivnění činnosti vězeňské služby. Nelze nevidět pozadí, státní rozpočet a potřebu ušetřit.
Nebylo by fér, kdyby řekl něco jiného, než že zásadním limitem pro vše bude rozpočet. Od toho se odvíjí i mé první kroky ve funkci, tedy organizační změny. Zprvu to bude na generálním ředitelství samotném, později budou následovat organizační změny i ve věznicích, včetně těch vazebních. Od nich se pak budou odvíjet personální změny.
Znamená to, že budete propouštět?
Doufám, že toho nebude zapotřebí. Připomenu, že české věznice jsou aktuálně přeplněny. Počet vězňů se stále zvyšuje, v současné době je odsouzených do výkonu trestu 22 tisíc. Ubytovací kapacita věznic je kolem 19 700 míst. Počty zaměstnanců odpovídají této kapacitě, a tak se dnes jeví jako nedostatečné, v lepším případě jako hraniční. Propouštění by mohlo destabilizovat celý systém.
V okolních zemích nejsou vždy generální ředitelství vězeňské služby. Nestačila by i u nás jen sekce na ministerstvu spravedlnosti?
To je jedna z možných variant. Ani tahle věc se ale nedá vytrhnout z kontextu. je to o legislativě, o kultuře, o zvyklostech. Na druhou stranu je řada zemí, kde nějaká obdoba našeho generálního ředitelství vězeňské služby existuje.
Nemyslím si, že by to mohlo fungovat úplně bez ústředního orgánu, protože jsou oblasti, které prostě je třeba z centra řídit. Spíše si myslím, že by generální ředitelství v budoucnosti nemuselo mít takové parametry, jako dnes. Jedním z mých úkolů, které pan ministr při jmenování zmínil, je také zeštíhlení generálního ředitelství. Budu se snažit se téhle představě přiblížit. V tuto chvíli si už ale naprosto přesně uvědomuji limity, které v této oblasti jsou.
Jak se díváte na domácí vězení, alternativní tresty?
Každá častěji využívaná alternativa trestu odnětí svobody je vězeňskou službou vítána, ale chápu, že soudy dnes mají prostor pro ukládání alternativních sankcí naprosto minimální. Mnozí odsouzení k alternativnímu trestu navíc poruší podmínky a nakonec stejně skončí ve věznici.
A domácí vězení?
Co se týče domácího vězení, je to na jedné straně o technických a finančních možnostech resortu a také o personální kapacitě probační a mediační služby, která je bohužel dlouhodobě nedostatečná na to, aby zaměstnanci mohli spolehlivě domácí vězně ohlídat. I tam se snad ale blýská na lepší časy.
Jak to vypadá s auditem veřejných zakázek?
Audit zadávání veřejných zakázek zatím probíhá a blíží se ke konci. Mám signalizováno, že některé postupy odpovědných zaměstnanců v minulosti nebyly v pořádku. Počkám si ale na definitivní závěr, a tím se pak budu řídit.
Za vašeho předchůdce vznikla kauza rušiček ve věznicích. Jak se k nim postavíte vy?
Nechystám nic nového. Aktuálně jsou vězeňskou službou používány takzvané mobifindry. Toto zařízení z mého pohledu vyhovuje potřebám věznic. Je schopné detekovat aktivní mobilní telefon. S jeho využitím jsme problém zneužití mobilních telefonů zásadně eliminovali. Zcela se to ale nikdy nemůže podařit. Vývoj jde dopředu takovým tempem, že vězeňská služba bude, a tady narážím především na ekonomické souvislosti, vždy o krok pozadu.
Jak se díváte na případný prodej pankrácké věznice?
Souhlasím s tím, co nedávno řekl ministr spravedlnosti. Tedy že dokud nebudou k dispozici adekvátní náhradní ubytovací kapacity a vězeňská nemocnice, která tu je, tak nelze o prodeji areálu uvažovat. Jsme opět u ekonomické situace. V současné době nevidím možnost, že by ze státního rozpočtu bylo možné postavit věznici s nemocnicí u Prahy nebo kdekoli jinde. Není to na pořadu dne.
Je pro vězně dostatek práce?
Aktuálně zaznamenáváme pokles pracovních míst pro odsouzené. Je to především z důvodů hospodářské či ekonomické krize. Velmi výrazně se to projevuje ve věznici Stráž pod Ralskem, kde zahraniční firma zaměstnávala na 400 odsouzených, ale v současných dnech spolupráci ukončuje. Přesouvá výrobu dál na východ či jihovýchod. Čtyři sta pracovních míst pro vězně je výrazný pokles. Něco podobného se chystá i z věznice Oráčov, kde se to týká přibližně dvou set míst. Podobné signály máme z mnohých věznic. Podmínky nejsou ideální, je to srovnatelné se situací na trhu práce.
Co v této oblasti plánujete?
Rozbíhají se jednání mezi resortem spravedlnosti a dopravy, na jejichž základě by měly být vytvořeny podmínky pro nasazení vězňů při výstavbě nebo údržbě silnic a dálnic.
V současné době jsou vězni nasazeni na odstraňování následků povodní?
Od pondělí čety odsouzených pracují na Liberecku. Aktuálně je zařazeno na tři desátky odsouzených v Jetřichově, Raspenavě a Chrastavě. Starostové obcí mohou žádat o pomoc vězňů přes vedení krajů. Požadavky se den ode dne zvyšují. My jsme celkem schopní nabídnout až 200 odsouzených. Je ale třeba zajistit přemístění vězňů, kteří jsou ochotní pracovat dobrovolně, kteří se zřekli odměny za práci.
To je podmínka?
Takovou činnost lze realizovat jen na bázi dobrovolnosti vězňů. Vězeňská služba nemá z čeho by je platila a navíc nelze nasadit vězně, kteří by nesplňovali přísná bezpečnostní a dovolím si říci osobnostní pravidla, protože jsou to takzvaně vnější, nestřežená pracoviště.
Mohou obce využívat vězně i mimo povodně?
To už se děje standardně. I v mé bývalé věznici, v Pardubicích vedení spolupracuje s radnicí. Několik odsouzených je dlouhodobě nasazováno na úklidové práce jako je například odklízení sněhu z chodníků nebo péče o zeleň. Pardubice v tom nejsou výjimkou.
