Úporná německá obrana však operaci protáhla až do 30. dubna, když bylo průmyslového centra dosaženo obchvatem přes Opavsko namísto přímým útokem. Boje si vyžádaly obrovské ztráty. V ostravské operaci padlo 20 tisíc sovětských vojáků a tisíc československých vojáků.
U obce Velká Polom na Opavsku si zavzpomínal i bývalý tankista Štefan Bodnár z Košic. "Boje o Velkou Polom byly nesmírně těžké. Měli jsme posledních sedmnáct tanků, které už neměl ani kdo zajišťovat. Scházeli nám automatčíci, a tak jsme, ač neradi, museli požádat sovětské velení o pomoc," vzpomínal třiaosmdesátiletý Bodnár.
Ruské velení totiž k žádosti československých tankistů přistoupilo dle svých bezohledných válečných zákonů. "Až nás to vyděsilo. Sovětské velení mělo v tu chvíli po ruce jen ženisty, tedy muže absolutně nevycvičené pro zajišťování tanků. Jenže pro ruské důstojníky to nebyl žádný problém. Posadili nám je na tanky a to včetně jedné krásné ruské zdravotnice. Jak to s takovými vojáky v bitvě dopadlo, to si asi umíte sami představit," popisoval tankista Bodnár jednu z bitev na cestě k Ostravě.
Osudy účastníků setkání českolovenských veteránů z První československé tankové brigády jsou přitom značně rozličné. Mnozí z nich vstupovali do Svobodovy armády už se značně trpkou zkušeností se Stalinovou diktaturou.
Například Češi z Volyně, kteří tvořili značnou část československého armádního sboru, už dobře věděli, co za krutosti se skrývají pod pojmy kolektivizace či gulag. "Pro mnohé Volyňáky tak byl vstup do Svobodovy armády vysvobozením, i když jsme věděli, že riskujeme život v boji," říká za volyňské Čechy Marie Michajlovičová, válečná telefonistka v týlu tankové brigády.
Další velká část bojovníků pocházela z Podkarpatské Rusi, přičemž na frontu se mnozí z dnešních veteránů dostali nemilosrdnou oklikou přes sovětské lágry.
"Veteránů bojů, které vyvrcholily osvobozením Ostravy, každoročně ubývá. Mizí tak nenávratně i poslední svědectví," posteskl si na setkání Jindřich Heřkovič, další z vojáků, kteří se 30. dubna 1945 po krvavých bojích probili Opavskem až k Ostravě. Dnes jich žije v České republice méně než desetina a jen část přijela do Ostravy.
Veteráni z druhé světové války uctili památku svých kamarádů, kteří se zúčastnili bojů v ostravsko-opavské operaci. (Ostrava, 28.-30. dubna 2003) |
Váleční veterání z druhé světové války ucitili památku svých kamarádů, kteří padli v těžkých bojích při osvobozování Ostravska v roce 1945. (Ostrava, 28.-30. dubna 2003) |
Památník obětem ostravsko-opavské operace v Hrabyni u Opavy. (Ostrava, 28.-30. dubna 2003) |
Veteráni procházejí památníkem vojáků padlých v bojích při osvobozování Ostravska. (Ostrava, 28.-30. dubna 2003) |
Účastníci bojů o Ostravsko kráčí památníkem v Hrabyni u Opavy, kde uctili památku svých padlých kamarádů. (Ostrava, 28.-30. dubna 2003) |