Přebírají školy žijící z podstaty. Známe to z minulého režimu. Budovy před očima chátrají, není na modernizace, opravy, nové vybavení, pomůcky. Platí se jen provoz dneška. Ale zítřek přijde vždycky a s ním i nutnost platit včerejší zanedbání.
Kraje také musí dodržovat zákony. Odpustí jim stát hřích, nad nímž dosud zavíral oči? Totiž že školy berou odpisové fondy z nouze na hůl? Budou-li opravdu muset zákonu vyhovět (zákon je zákon), nezbudou jim peníze na topení, učebnice, běžný provoz.
Stát tak předává krajům vpravdě danajský dar s rázným vzkazem: A odteď se starejte, opravujte, vybavujte! Slušelo by se k němu přibalit i peníze na dluhy z jeho éry. Představa, že kraje raději nějakou školu zruší, není zrovna povzbudivá - pro zemi, která může konkurovat světu právě jen vzdělanými lidmi.
Kde však stamiliony hledat, když ve školství chybějí peníze i na provozní "dnešek"? Shodou okolností miliardu chce poslanec ODS Tlustý vzít ze zisků FNM. Na stavbu vestibulu metra kvůli nové hokejové hale. Vláda zase sype miliardy do neperspektivních podniků. Školy by měly mít před podobnými investicemi přednost. I proto, že mimořádné peníze z prodeje erárního majetku se nejlépe hodí právě na odstraňování dluhů a škod z minulých let.
Stačí pouze maličkost. Aby vláda či poslanci uvěřili vlastním slovům o prvořadé důležitosti vzdělání a školství.