Může Evropská unie něco přinést obyčejným lidem?
Členství jim přinese politickou stabilitu a šanci na dlouhodobý mír v té části Evropy, kde Česko leží. To je to nejdůležitější a z toho má něco každý.
No, toho se člověk nenají!
Je tu však i kladný hospodářský vývoj, který můžete s přistoupením k unii očekávat. Ten se projeví rychle a zřetelně na životní úrovni. Po zkušenosti z předchozích rozšíření lze říci, že dojde ke zřetelnému růstu příjmů a životní úrovně v ČR.
Mnozí si myslí, že unie přinese jen růst daní a cen...
Unie nevyžaduje ani růst daní, ani růst cen. Česko se bude podílet na vnitřním trhu, který přinese obrovské výhody. Růst cen nemá nic společného s rozšířením. Je to důsledek hospodářského vývoje a bude více než vyrovnán zlepšenými příjmy.
Ale při jednáních přece Česko souhlasilo se zvýšením určitých sazeb DPH. To přece ceny ovlivní.
Je nutné udržet funkčnost vnitřního trhu, a proto je nutné dodržet určitá minimální pravidla. K nim patří i to, že volnou soutěž nesmí narušovat extrémní rozdíly v daních z obratu.
No, to chápou ekonomové. Ale lidé vidí jen to, že ceny jsou vyšší...
Běžný občan uvidí, že příjmy porostou rychleji než ceny.
Jistě? Jsou na to nějaké příklady?
Ano: Irsko, Španělsko, Řecko, Portugalsko.
S unií však přichází i riziko, že politici budou lidem říkat: Musíme to udělat, protože tak rozhodla unie - i když žádné takové unijní rozhodnutí nebude...
Unijní rozhodnutí nepadají v tajnosti. Rozhodování je otevřené. Každá vláda každé země doma předloží svou pozici, a když padne rozhodnutí, oznámí jeho výsledek.
Asi bych tu měl uvést příklad. Loni rozhodlo české ministerstvo zdravotnictví, že veškeré pečivo musí být balené, a argumentovalo tím, že to chce unie...
To snad ne! Já kupuji své pečivo vždycky nebalené. Tak to není, že by se to v unii muselo balit.
Co s tím však má člověk dělat, když mu to úřady nalžou?
Nalžou?
No nalžou, když tvrdí takové věci, které nejsou pravda.
Ale to je přece vaše vnitřní záležitost. Jak vláda vylíčí svému obyvatelstvu evropskou politiku, je její věc. K tomu já nemám co říci.
Přesto, může unie nějak pomoci, aby se podobným věcem předešlo?
Po vstupu Česka budeme mít v Praze své zastoupení, které bude hlavně informačním centrem. Jeho úkolem bude v prvé řadě plně a správně informovat o tom, co se děje v Bruselu.
Česko se pak stane součástí většího celku, na který musí přenést část své suverenity. Kritici se ptají: není to nebezpečné?
Unie je společenstvím, kde členské země společně řeší úkoly, které nedokážou zvládnout samy. To se zatím ukázalo jako velmi výhodné.
Opravdu není lepší plná státní suverenita?
Uvedu vám příklad. K čemu by byla České republice plná suverenita, kdyby musela třeba ve Světové obchodní organizaci dělat vše sama? Jak by malá země dokázala sama prosadit své obchodně-politické zájmy v celém světě? Nezapomeňte také, že země se silnou demokratickou a národní tradicí, jako je Británie, Francie, Itálie, Německo, dospěly už před desetiletími k názoru, že je v zájmu lidí lepší uplatňovat část suverenity společně. Proč by to mělo být špatné pro Česko?
My však přistupujeme k unii, jejíž tvář ještě neznáme - právě teď se chystají obsáhlé reformy EU. Proč by měl člověk dávat hlas něčemu, co ještě nezná?
Ale vy to znáte. Přistupujete k unii, jaká je. Předmětem vstupních jednání nebylo něco, co bude, ale to, co je - tedy existující realita. Unie se samozřejmě vyvíjí. Rozhodnutí o tom však budou přijata společně. Žádné členské zemi nelze vnutit nic, na co není připravena.
Češi k tomu mohou být skeptičtí...
To vím. To je také sympatické.
Jenže oni mohou být skeptičtí po tom, co řekl prezident Chirac - o tom, jak máme mlčet a tak.
Pan Chirac nemluvil v tomto případě za unii, nýbrž jako prezident Francie. Unie žádné takové stanovisko nepřijala. Jsme unie demokracií - a v nich platí právo na svobodu slova. Čeští politici ho také rádi využívají. Pan Chirac není jediný, kdo využívá svobody slova.
Když mluvíme o demokracii, unie tu nemá moc dobrou pověst. Někteří říkají, že ji spíše podkopává.
To bych nepotvrdil. V unii máme tři instituce, které se podílejí na rozhodování. Evropský parlament zastupuje obyvatelstvo. Rada ministrů s demokraticky volenými zástupci vlád reprezentuje státy. To, co bude česká vláda v radě dělat, legitimují české volby. A pak je tu Evropská komise, která předkládá zákonodárné návrhy. Rozhodnutí o nich je v rukou rady a parlamentu.
Na Slovensku jste prý řekl, že se před referendem nemá mluvit o záporných stránkách vstupu do EU.
To tedy ne! Uvedl jsem ve Slovenské televizi jasně, že od vlády nelze žádat, aby řekla, že vstupní smlouva je špatně připravena. Nelze to žádat ani od české vlády. V této otázce přece nejsou vlády neutrální. Vedly jednání, podepsaly vstupní smlouvu a s těmito výsledky jdou nyní za voliči. Zodpovědností vlády je informovat o výsledku jednání.
Máte nějaký záložní plán pro případ, že se po rozšíření prudce zhorší ekonomická situace některé nové země EU?
Tak to už to s tou českou skepsí přeháníte. Nejsou přece žádné důvody, aby po vstupu došlo k nějaké hospodářské krizi nebo k potížím. Trhy jsou přece otevřené, Česko je na trhu unie konkurenceschopné a vaše země přitáhla ve velké míře investice - právě díky tomu, že vstupuje do unie. Nemáme záložní plán, protože víme, že to bude fungovat.
Co byste řekl těm, kdo od vstupu do EU čekají jen zhoršení situace?
Takové hodnocení je chybné. Naopak, hospodářské i politické podmínky se zlepší a spolu s tím vzrostou možnosti a šance i pro jednotlivce. Jak je občané využijí, to je jejich věc a jejich zodpovědnost.
A co byste řekl těm, kdo čekají okamžité výhody?
Budou přece okamžité výhody.
A jaké?
Ty, které vyplývají z plného přístupu na volný trh, ze zavedení pravidel, která posilují konkurenceschopnost české ekonomiky, ze standardů v sociální a ekologické oblasti nebo u bezpečnosti zboží. Pokud si však někdo myslí, že už den po vstupu mu přijde šek z Bruselu, tak to je nepochopení - přímou podporu (od EU) dostanou jen rolníci.
Do rozšíření zbývá necelý rok. Co by je ještě mohlo zbrzdit, zastavit?
Nevidím žádné velké překážky. Jedině že by vláda některé země řekla, že to její obyvatelé nechtějí. To by pak bylo nutné respektovat. Ale nepočítám s tím.
