Podobně reagovali lékaři na napadení několika kolegů v ordinacích. I tehdy se ozývalo přání, aby byli chráněni "veřejnočinitelským" štítem.
Pro obě profese by "povýšení" znamenalo, že útočníci budou trestáni přísněji, než kdyby napadli obyčejného smrtelníka. V obou případech je návrh přepjatý, nesmyslný.
Lidé, kteří se v ordinaci vrhnou na svého doktora, nepřemýšlejí o důsledcích. Bílý plášť postavený na roveň policejní uniformě jejich zlobu nezchladí. Učitelé mohou říci, že agresivní studenti jsou až na výjimky duševně zcela zdrávi a nadávek či fyzických útoků se dopouštějí s vědomím, že na ně kantoři nemají.
Pedagog bývá často v prekérnější situaci než rodič. Občas mu před tabulí stojí nezvladatelný hrubec a z očí mu čiší "nemůžeš na mě". A učitel kromě vlastní autority a kázeňských trestů jinou obranu proti takovému žákovi nemá. Facky jsou tabu a snížená známka z chování či hrozba vyloučením největší uličníky těžko zastraší.
Přesto není požadavek na přiznání postavení veřejného činitele řešením. Proč zrovna učitelé, a ne třeba rybáři, kteří se utkávají s nebezpečnými pytláky, nebo bankovní úředníci, které přepadávají lupiči?
V některých amerických školách mívají bezpečnostní rámy, aby žáci nenosili do vyučování zbraně. Agresivita se tím však nevyléčí. Přelije se do "rukou" a do úst. Učitelům by více pomohli školní psychologové, a jak radí někteří odborníci, i více vyučovacího času věnovaného zvládání mezilidských vztahů a konfliktů.
Problém útoků na učitele či lékaře bohužel žádné jednoduché, natož rychlé řešení nemá. U obou profesí však platí, že jsou mnohem rizikovější než třeba práce zahradníka. A podle toho by měly být placeny.
