ODPOVĚDI ŠIMONA PÁNKA NAJDETE ZDE
Od počátku byl v centru dění, o klasickou politiku však neměl zájem. I když ve volbách přeskočil díky preferenčním hlasům z nevolitelného místa až na křeslo poslance, postu se ihned vzdal.
Dodnes nad svým rozhodnutím přemýšlí. "Cítil jsem se příliš mladý a také jsem si, zcela sobecky, chtěl užít svobody, cestovat po světě, zrovna jsem se zamiloval," vysvětlil čtenářům. Viděl, že v politice je těžké obstát a přitom zůstat čestný. "Tedy vlastně znova sobectví, strach z toho, abych se nemusel špinit," vypočítává své tehdejší pocity. Nevylučuje ale, že někdy v budoucnu by podobnou výzvu mohl přijmout.
Demokracie? Je to vcelku dobré
Se stavem demokracie je spíše spokojený. Dalo by se jí leccos vytknout, ale prý je to s ní skutečně jako s tím, kdo právě dosáhl osmnácti let. "Tak jako je v 18 člověk sice plnoletý, ale nezralý, tak je to i s naší demokracií. Tak po 30 letech se to setřepe. Jsme na cestě," věří.
Podle něj jsme urazili velký kus cesty, ale po 40 letech komunismu potřebuje společnost pro normální vývoj dlouhý čas. Stejně tak politika.
S osmnáctiletým odstupem vidí listopadové dění s nadhledem. Stávku prý organizovali v době, kdy byl už režim prázdný a "vyžrán zevnitř". "Stejně by padl, byla jen otázka kdy. A v zásadě jsme myslím riskovali docela málo," myslí si dnes.
Je ale přesvědčen, že demonstrující měli tehdy být ráznější. "Vyvaroval bych se nemístné velkorysosti spojené s ješitností až nabubřelostí, která vedla k heslu: nejsme jako oni," odpověděl na otázku, co by dnes udělal jinak. Komunistické straně se měla například zakázat účast na volbách.
Konspirativní teorie o listopadu ' 89 odmítá. Vliv tajné policie byl podle něj sice větší, než si tehdy mysleli, ale menší, než si myslí dnes někteří lidé, kteří věří, že celá sametová revoluce byla dopředu v režii StB.
Šimon Pánek se vyjadřoval i k nejaktuálnějším tématům. Je pro umístění amerického radaru v ČR, protože na obranu je až ve chvíli hrozby či útoku pozdě. I proto považuje zítřejší demonstraci aktivistů Ne základnám za nešťastnou.
"Je mi líto lidí, kteří se nechají zblbnout a dokonce zcela vážně tvrdí, že v naší zemi není demokracie," napsal.
Poslání pomáhat
Většinu života se Šimon Pánek věnuje organizování pomoci potřebným.
Začal už za normalizace, kdy v roce 1988 stál spolu s Jaromírem Štětinou u zrodu spontánní humanitární pomoci zemětřesením postižené Arménii. Neoficiální občanská sbírka byla tehdy největším počinem svého druhu od roku 1969.
O čtyři roky později spoluzaložil humanitární organizaci Člověk v tísni, která je dodnes největší neziskovou organizací v zemi. Řídí ji od počátku - s přestávkou v letech 1997 až 1999, kdy si odskočil do Kanceláře prezidenta republiky, kde pracoval pro Václava Havla.
V oblasti humanitárních organizací a stavu občanské společnosti se podle něj nemůžeme srovnávat s vyspělými zeměmi Skandinávie či Nizozemska. "Ale v mnohém jsou naše nevládní organizace a další uskupení dále, než vývoj mnoha dalších odvětví společnosti," připustil.
Ve stejném roce jako Člověka v tísni založil Pánek také soukromou informační agenturu Epicentrum, zaměřenou na zpravodajství z krizových částí světa. Věnoval se také produkci dokumentů s lidskoprávní tematikou.
Dnes čtyřicetiletý Pánek si za své aktivity vysloužil už několik ocenění. Václav Havel jej za svého prezidentování vyznamenal Medailí Za zásluhy, v roce 2003 získal prestižní cenu Evropan roku časopisu Time.
