Tři podmínky (přesněji: doporučení) lidovců na setrvání současné koalice se současným premiérem nebyly těžké.
1) Premiér musí věrohodně vyřešit svůj dluh a splatit strýci milion.
- Splacením dluhu panu Vikovi se snad zcela vyjasní pochybnosti, jak to s bytem premiéra opravdu bylo? Ne.
2) Manželka premiéra přeruší podnikání.
- Cožpak se dočasným předáním firmy advokátní kanceláři smaže problém z minulosti, že paní Šárka měla ve svém byznysu co do činění s trestně stíhanou podnikatelkou? Ne.
3) Bude-li mít jakákoliv strana koalice závazky nad 30 milionů, budou se vzájemně informovat.
- Nebylo by pro průhlednost financování stran pro začátek lepší, kdyby lidovci vyzvali ČSSD, aby přece jen zbavila mlčenlivosti advokáta, s nímž vede spor o odměnu za vysouzený Lidový dům? A takzvaně nejdrsnější vzkaz Stanislavu Grossovi: Když budou sociální demokraté chtít vyměnit svého premiéra za jiného svého premiéra, lidovci jim gentlemansky bránit nebudou a loajálně setrvají. Stanislav Gross na oplátku vstřícně vzkázal, že ani on se nebrání své výměně, pokud si to jeho strana bude přát.
Vtip celé slovní výměny šéfa vlády je v tom, že si ji sociální demokraté přát nebudou. Kalousek to ví, Gross to ví. Leč oba společně veřejnosti předvedli vůli věci řešit a vyřešit. Lidově se tomu říká „vlk (Kalousek) se nažral a koza (Gross) zůstala celá“.
Tak státotvorně míří do finiše aféra s financemi rodiny premiéra. Akceschopnost vlády bude záhy obnovena, předčasné volby nebudou, všude mír a dělná práce. Teď by tedy měl přijít na řadu potlesk publika...
Ale slyšíte ho?
