Je vůbec reálné, že by Američané jedno ze strategických velitelství umístili v Česku?
Podle mého názoru to teoreticky možné je. Teprve následná jednání, postoje politických představitelů a zejména parlamentní volby v České republice naznačí, nakolik je dojednání zmíněné představy skutečně reálné.
Není to jen taková řečnická úlitba za to, že sešlo z vybudování radaru?
To opět ukáže až budoucnost, průběh a výsledky případných rozhovorů s americkou stranou, případně s dalšími partnery. Další blamáž, kterou by představoval pouze jakýsi výstřel do vzduchu a stavění vzdušných zámků, si snad už americká strana nepřeje. Návrh navíc vzešel od paní Tauscherové, která v současné době zastává velice významné místo ve státní správě. Domnívám se, že když tuto možnost ventilovala do médií, považovala ji za uskutečnitelnou či za skutečný předmět budoucích jednání.
Již podepsaná smlouva na umístění radarové základny v Brdech, které předcházely měsíce jednání, se nyní ale jeví jako cár papíru...
To ano, nedivil bych se jisté větší opatrnosti a ostražitosti na české straně. Na druhou stranu by nedávná zkušenost z velmi neobratného a neprofesionálního zvládnutí rozhodnutí o brdském radaru Obamovou administrativou neměla být překážkou jednání a případné budoucí spolupráce.
Spojené státy ustoupily od plánu Bushovy administrativy na protiraketový štít ve střední Evropě, jehož součástí měl být radar v Česku a deset antiraket v Polsku. Systém měl být zaměřen například na hrozbu íránských raket dlouhého doletu. Teď chtějí budovat obranu proti střelám krátkého a středního doletu. Proč taková změna?
Hodně osob, jež nedávno velice silně kritizovaly americké tajné služby za poskytování nepřesných informací, v současnosti akceptuje informace a odhady CIA o íránském jaderném a raketovém programu jako bernou minci. Proto se může stát, že krátce po rozmístění nyní plánovaného systému dojde k tomu, že Írán, nebo nějaký jiný stát, bude disponovat nosiči s delším dosahem. Dle mého názoru, politické faktory, ústupky Rusku, získaly přednost před strategickým uvažováním. Ani to ale není celkem nic nového. Část veřejnosti i bezpečnostní komunity si jednoduše myslí, že udržováním snížené obranyschopnosti se udržuje mír.
Íránská hrozba v podobě vývoje střel dlouhého doletu, kterou Američané uváděli za hlavní důvod, tedy v tuto chvíli nepředstavuje takové riziko?
V současné době skutečně ne, to ale také nikdo ani netvrdil. Vždy se pracovalo s odhadem možného budoucího vývoje. Zapomíná se ale, že vojenské programy nemusejí stagnovat, a že země, která je schopna vyrobit balistickou střelu, je schopna postupně vylepšovat její potenciál, včetně doletu. Írán toto dokazuje zcela přesvědčivě, navíc za spolupráce se Severní Koreou.
Takzvaná rekonfigurace protiraketové obrany a případné rozmístění některých prvků v Evropě má být podle prohlášení amerických představitelů mezinárodní záležitostí. Zatímco verze, kterou prosazovala Bushova administrativa, stavěla jenom na některých členech NATO, nová verze údajně umožní zahrnout a chránit všechny alianční členy a lépe "sdílet riziko"...
To je počáteční a hodně optimistický předpoklad. Jsem dosti skeptický v tom smyslu, že by zmíněná rekonfigurace automaticky rekonfigurovala strategickou kulturu a z ní plynoucí postoje jednotlivých evropských zemí k protiraketové obraně. Je-li do tohoto rámce sdílení navíc zahrnuto i sdílení nákladů, což bych jednoznačně chápal, pak lze u řady členů NATO očekávat ještě větší zdrženlivost. Skutečná míra evropského i českého entuziasmu se brzy ukáže.
Někteří američtí kongresmani, především republikáni, nový postup už nyní kritizují. Pozastavují se například nad tím, jak mohou lidé z Agentury protiraketové obrany (Missile Defense Agency) dohlížející na projekt tvrdit, že nový plán je co do nákladů nejefektivnější, když po léta Kongresu říkali to samé o plánu bývalého prezidenta Bushe.
Sdílím obdobný názor. Samozřejmě změny architektury systémů protiraketové obrany jsou zcela běžné a odehrály se již mnohokrát. I Obamova administrativa na to měla právo, jakkoliv s jejím krokem nemusíme souhlasit. Na druhou stranu to, že nové kroky zaštiťuje a vehementně prosazuje ministr obrany Gates, který v Praze přesně před dvěma lety hájil něco naprosto jiného (včetně přístupu ruských pozorovatelů na radarovou stanici bez předchozí konzultace s českými politiky), je dosti zvláštní.
Chápu, že ve funkci zůstal z důvodu hladkého nástupu Obamovy administrativy, na druhou stranu jeho počínání skutečně budí u řady pozorovatelů rozpaky. Technologie se nemění přes noc. Systém Aegis byl považován jako velmi efektivní i za Bushe. Pouze se počítalo s tím, že bude jednou ze součástí vícevrstvého protiraketového systému. A to se nyní změnilo. Osobně se domnívám, že pouze dočasně. Americké projekty protiraketové obrany v posledních padesáti letech prošly řadou podobných rekonfigurací a změn.
