Spěchal ženě na pomoc. V té chvíli po něm útočník několikrát střelil a utekl. Velíšek nedlouho na to v nemocnici zemřel.
Je to hrozný případ, ze kterého se člověku vaří v těle krev. O to skandálnější jsou názory některých lidí Policie České republiky, kteří varují občany, že bránit násilníkům přináší riziko.
"Každý musí myslet především na vlastní bezpečí," sděluje kupříkladu policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Podle této logiky se vlastně Velíšek stavěl zbytečně do role hrdiny. Jako by si tedy mohl za svoji smrt sám.
Copak si tedy máme odnést z takového názoru? Především to, že být egoista a ignorant je nejbezpečnější a takříkajíc optimální chování člověka při konfrontaci s násilím? Doufejme, že tak to opravdu nikdo v policii nemyslí.
Je jisté, že člověk má zvolit nejefektivnější a nejrozumnější metodu, jak zabránit násilí. Jít s holýma rukama proti ozbrojenému útočníkovi se nemusí jevit jako rozumné. Velíšek ale zřejmě nevěděl, že útočník je ozbrojený, neboť ten měl prý pistoli skrytou v šatech.
I kdyby však byla zbraň vidět, tak zde stojí jedna zásadní věc: Velíšek se choval statečně a správně. Na prvním místě musí stát ocenění jeho přístupu, za který zaplatil životem. Prostě bránil cizí ženu před dotěrností a hrubostí.
A až na druhém místě je třeba řešit otázku té nejlepší taktiky, jak vůbec máme zabránit násilí.
Nejhorší a nejnemorálnější ze všeho by však byla vážně míněná polemika o tom, zda vůbec máme chránit před útokem někoho cizího, jehož problém se nás bezprostředně netýká.
Samozřejmě, že ano. A samozřejmě, že při tom podstupujeme riziko. Správné jednání v sobě často obsahuje riziko a teprve umění přijímat riziko dává konkrétnímu člověku jeho skutečnou cenu.
Nikdo nemůže předem dost dobře odhadnout, zda by se sám zachoval vždycky správně. Věřme, že ano. Tyto normální instinkty slušných lidí je ovšem třeba posilovat, a ne je problematizovat.
Policie má bezodkladně pracovat na tom, jak nastolit bezpečí na veřejnosti, a to všude. Natož přímo v centru hlavního města. K řešení morálních dilemat tohoto rázu ji nepotřebujeme.
