Vše výše řečené si nemyslí jen experti. Nedávný průzkum Pewova institutu zjistil, že v 15 z 22 sledovaných zemí se většina lidí domnívá, že Čína nahradí nebo už nahradila Spojené státy v roli „vedoucí světové supervelmoci“. Ve Velké Británii se počet lidí kladoucích Čínu na první místo zvýšil na 47 procent oproti 34 procentům v roce 2009. Podobné trendy jsou patrné v Německu, Španělsku i ve Francii. U našich nejstarších a nejbližších spojenců dokonce výzkum odhalil pesimističtější názory na USA než v Latinské Americe, Japonsku, Turecku a východní Evropě. Dokonce i Američané jsou rovnoměrně rozděleni v názoru, zda Čína vystřídá USA v roli globální supervelmoci.
Podobné názory odrážejí pomalý růst a fiskální problémy, které následovaly po finanční krizi v roce 2008, ale nelze říci, že by neměly v dějinách obdoby. Američané mají za sebou dlouhá období, kdy svou moc hodnotili nesprávně. Po vypuštění Sputniku si mnozí lidé v 50. a 60. letech mysleli, že Sověti mohou Ameriku předčit; v 80. letech totéž platilo o Japoncích. Dnes jsou to Číňané. Opravdu však nelze říci, že v době, kdy americký dluh směřuje k tomu, aby se za deset let vyrovnal národnímu důchodu, a kdy se zdá, že tápající politický systém nedokáže řešit zásadní problémy země, mají škarohlídi konečně pravdu?
Čínská raketa Dlouhý pochod je připravena na start s osmitunovým modulem Tchien-kung 1 (Nebeský palác).
Ošidná hra s čísly a očekáváními
Mnohé bude záviset na – často podceňovaných – nejistotách, které přinese budoucí politická změna v Číně. Hospodářský růst přiblíží Čínu k USA v oblasti zdrojů moci, ale to ještě nutně neznamená, že Čína vystřídá USA v roli nejmocnější země.
Čínský HDP během deseti let téměř jistě převýší americký HDP, a to kvůli počtu obyvatel a impozantnímu tempu hospodářského růstu v Číně. Měřeno podle příjmů na obyvatele se však Čína Americe nevyrovná ještě několik desetiletí, pokud vůbec.
I kdyby navíc Čínu nepotkal žádný velký domácí politický neúspěch, mnohé současné projekce jsou založeny na prostém růstu HDP. Neberou v potaz výhody spojené s americkou armádou a měkkou silou ani geopolitické nevýhody Číny. Japonsko, Indie a další země se snaží vyvážit čínskou moc, a proto vítají americkou přítomnost. Je to totéž, jako by Mexiko a Kanada usilovaly o spojenectví s Čínou, aby vyvážily vliv USA v Severní Americe.
Inovativní duch Ameriky trvá
Pokud jde o úpadek měřený v absolutních hodnotách, mají USA velmi reálné problémy, avšak americká ekonomika zůstává vysoce produktivní. Spojené státy nadále zaujímají první místo v oblasti celkových výdajů na výzkum a vývoj, jsou první v hodnocení univerzit, první v počtu laureátů Nobelových cen a první v indexech podnikavosti. Podle Světového ekonomického fóra, které v září vydalo výroční zprávu o ekonomické konkurenceschopnosti, jsou USA pátou nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa (hned za malými ekonomikami Švýcarska, Švédska, Finska a Singapuru). Čína je až šestadvacátá.
Studentka na prestižní čínské univerzitě Žen-min
USA se navíc stále drží v popředí takových špičkových technologií, jako jsou biotechnologie a nanotechnologie. To lze sotva označit za obraz absolutního hospodářského úpadku.
Někteří pozorovatelé se obávají, že se americká společnost stane sklerotickou, podobně jako se to přihodilo Velké Británii na vrcholu moci před sta lety. Americká kultura je však mnohem podnikavější a decentralizovanější, než byla britská, kde synové průmyslníků usilovali o aristokratické tituly a pocty v Londýně. A navzdory opakovanému znepokojení z přistěhovalectví v průběhu celých dějin je tento fenomén pro Američany nesmírně přínosný. V roce 2005 měli přistěhovalci narození v zahraničí podíl ve čtvrtině technologických firem založených v předchozím desetiletí. Jak mi jednou řekl někdejší singapurský premiér Lee Kuan Yew, Čína může čerpat z talentové základny čítající 1,3 miliardy lidí, ale USA mohou čerpat ze sedmi miliard lidí z celého světa a kombinovat je v rozmanité kultuře, která podněcuje kreativitu způsobem, jakému nacionalismus etnických Chanů nemůže konkurovat.
Politika není nechutná až teď
Mnoho komentátorů si dělá starosti s neefektivním americkým politickým systémem. Pravdou je, že otcové-zakladatelé vytvořili systém kontrolních a vyvažovacích mechanismů, který měl za úkol chránit svobodu na úkor efektivnosti. USA dnes navíc zažívají období silné stranické polarizace. Nechutná politika však není pro Spojené státy ničím novým: jejich zakladatelská éra byla jen stěží idylou nevzrušeného rokování. Americká vláda i politika zažívaly takové epizody vždy, a i když jsou dnes ve stínu současných melodramat, byly tyto případy leckdy horší než ty dnešní.
Protestující s transparenty pochodují po Wall Streetu už týden (20. září 2011)
Spojené státy čelí vážným problémům: veřejnému dluhu, slabému sekundárnímu školství a politickému patu, abychom jmenovali jen několik z nich. Měli bychom však mít na paměti, že tyto problémy tvoří jen jednu součást celkového obrazu – a že je v principu lze dlouhodobě řešit.
Je důležité odlišovat takové problémy od těch, které v principu řešit nelze. Samozřejmě není jisté, zda Amerika dokáže zavést dostupná řešení; několik komisí sice navrhlo realizovatelné plány na změnu americké dluhové trajektorie zvýšením daní a snížením výdajů, nicméně realizovatelnost ještě není zárukou, že tyto plány budou skutečně přijaty. Lee Kuan Yew však má zřejmě pravdu, když říká, že Čína „dá USA pořádně zabrat“, ale v první polovině tohoto století její celkovou moc nepřekoná.
V takovém případě se chmurné předpovědi absolutního amerického úpadku ukážou být stejně zavádějící jako podobné předpovědi v uplynulých desetiletích. A pokud jde o relativní pohled, pak „vzestup ostatních“ sice znamená, že Amerika bude méně dominantní než kdysi, ale z toho ještě nutně nevyplývá, že Čína vystřídá USA v roli vedoucí světové mocnosti.
Joseph S. Nye, Jr
Joseph S. Nye, Jr., bývalý náměstek amerického ministra obrany, je profesorem Harvardovy univerzity a autorem knihy The Future of Power (Budoucnost síly).
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
