Na malé soutěžící v testu čekaly otázky, na něž by málokdo z velkých dokázal bez váhání odpovědět. Například zda je slovenský kopov norník slídič, nebo honič, nebo zda se vlečkou nazývá dlouhá srst v kohoutku psů, dlouhá srst na oháňce ohařů či pachové tažení ulovené zvěře. Třetí odpověď byla u obou otázek správně.
"Nebylo to hrozné, jen pro mě bylo těžké určit, kam dopadá stín stromu v pravé poledne," hlásila po odevzdání svého testu Markéta Friedrichová. Na soutěž se nijak zvlášť neučila, chodí totiž pravidelně s lysickým mysliveckým kroužkem do lesa a vše probírají na schůzkách nebo na výpravách.
"Myslivcem bych ale být nechtěla, líbí se mi jen chození na sobotní vycházky do lesa, kde jsme třeba jednou potkali divočáka," dodává drobná dívenka. Ani její kamarádka Renata Chloupková by nechtěla být v dospělosti myslivcem. "Chodím do kroužku kvůli přírodě," tvrdí páťačka.
"Myslivost dnes ovládla děvčata," usmívá se vedoucí kroužku Arnošt Šmétka. Ve dvacetičlenné skupině má dívek většinu. "Lidé si představují, že se učíme střílet zvířata. Tak to není. Učíme se, co kde roste, povídáme si o zvířatech, chodíme ven. Myslivec musí znát i okolí. To by bylo, kdyby v lese zabloudil."
Ani samotní zkušení myslivci, kteří soutěž dětem připravili, netajili překvapení nad znalostmi dívek a hochů. "Chceme, aby mladí aspoň trochu poznali, co myslivost obnáší a mohli oponovat odpůrcům myslivosti a myslivci se nejevili jen jako vrazi zvířátek," vidí smysl soutěže porotce a zároveň předseda kulturní komise okresního mysliveckého spolku Guido Brejcha.
