Vědci se rozhodli ji odchytit a přestěhovat o 200 kilometrů dál do oceánu, blíž k jedincům jejího druhu.
Přesně o opak se snaží skupina indiánů z kmene Mowachaht-Muchalaht. Za Lunou, které říkají Tsu 'Xiit, neúnavně pádlují v kanoích a snaží se ji odlákat z místa, kde má být chycena.
Indiáni jsou přesvědčeni, že se naplnila slova jejich náčelníka, který před smrtí tvrdil, že se jeho duch vrátí v podobě kosatky.
Tsu 'Xiit se poblíž vesnice Gold River v průlivu Nootka objevila právě týden po náčelníkově smrti.
Nejdřív se zdálo, že kosatka na trik vědců nalétne, protože dlouho plavala za jejich člunem. Chvíli předtím, než se plavidlo dostatečně přiblížilo k lapací nádrži, se však otočila a plavala si po svém. Vědci se tedy ten den vzdali.
Z exaktně uvažujících mužů a žen zatím nikdo neví, proč se Luna vydala na dráhu osamělého plavce, když jedinci jejího druhu většinou zůstávají s rodinou.
Luna má lidi ráda asi ještě více než ostatní kosatky a odborníci se bojí, že kolize s lodí by ji mohla stát život.
Ředitel vancouverského akvária John Nightingale je však realista. "Luna váží skoro dvě tuny a je pro lodě nebezpečná. Je to osamocený mořský savec a své síly si není vědom," řekl. Jak dopadnou další kola lákání a vábení, zřejmě ví jen indiánský náčelník.
