Hlavní roli v procesu kvetení sehrává protein jménem constans, který se začne hromadit v jádrech buněk v době, kdy jsou rostliny vystavené delšímu působení slunečního záření v prvních jarních dnech. V zimě, kdy jsou dny kratší, se protein v buňkách rychle rozkládá.
Základem objasnění molekulární podstaty kvetení byla dvě pozorování.
První jsou pozorování Erwina Bünninga, kterými se pokoušel na tabáku objasnit fotoperiodismus - regulační mechanismus řídící vývoj organismu v závislosti na délce dne. Fotoperiodismus neovlivňuje jen kvetení, ale i plodnost, opadávání listů a další projevy rostlin.
Dále bylo zlomové přečtení genomu modelové rostliny Arabidopsis thaliana. Díky tomu mohli vědci identifikovat geny, které zabezpečují, že rostlina začne na jaře kvést v důsledku prodlužujících se dnů.
Vědci dále zjistili, že když i jeden z genů podílejících se na procesu kvetení není aktivní, rostlina nedokáže odlišit delší a kratší dny. Jedním z klíčových genů je constans, který kontroluje vnitřní hodiny rostlin. Ty spustí tvorbu potřebné ribonukleové kyseliny (RNA) asi 12 hodin po svítání a ta pokračuje až do následujícího rána.
Němečtí vědci objasnili i další mechanismus, kterým světlo působí na protein constans. Podílejí se na něm různé rostlinné proteiny.
Všechny popsané procesy se netýkají jen testované rostliny Arabidopsis thaliana. S velkou pravděpodobností mají význam pro všechny květiny, uzavírá slovenský list SME.
