Ze šestnácti vzorků, které byly v jeskyni odebrány, datovali odborníci z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd tři do doby před 6 200 lety. Stáří se podle Ivo Světlíka, který se na datování podílel, za pomoci radiouhlíkové metody podařilo určit s přesností na zhruba dvě století.
Dosud rekord držela kresba z jeskyně Býčí skála, která je od Kateřinské jeskyně vzdálená jen pár kilometrů. Ta je však o tisíciletí mladší.
Čeští vědci se ke kresbě chovali velmi ohleduplně, uhlíkový materiál ze stěny jeskyně opatrně setřeli. „Většina zahraničních pracovišť odebírá vzorky seškrábáním nebo osekáním, tím se však obvykle zcela odstraní původní plocha,“ říká Ivo Světlík.
K dokonalosti slavných maleb z jeskyně Altamira mají ty moravské daleko. „Malby z Altamiry jsou ještě starší (až 40 tisíc let – pozn. red.), ale takové malby jsou velká výjimka. Kresby z tisíciletí před nimi i po nich jsou daleko méně propracované,“ říká Martin Golec z Univerzity Palackého v Olomouci.
Pravěcí obyvatelé Moravy po sobě nechali abstraktní kresby.
I takové jsou však velkou vzácností. „Každý středoevropský národ nějakou takovou kresbu má, ale jsou to opravdu jednotlivosti,“ říká Golec. Život pravěkých obyvatel Moravského krasu se podle Golce příliš nelišil od života posledních přírodních národů, které obývají pralesy Brazílie nebo Papuy Nové Guiney. Kresby, které se z té doby zachovaly, sice nacházíme v jeskyních, ale to nebylo jejich obvyklé bydliště.
„Při archeologických výzkumech, které se dělají například při stavbách dálnic, jsme na našem území objevili pozůstatky desítek metrů dlouhých domů, ve kterých žily početné velkorodiny,“ říká Golec. Domy z kůlů, proutí a hlíny se v neolitu stavěly po celé Evropě. „Temné a vlhké jeskyně těžko byly primárním obydlím,“ dodává.
Za bytostmi odjinud
Pouze odhadovat můžeme i to, proč se vydávali daleko do temnoty. „Můj osobní názor je, že viděli svět podobně jako přírodní národy, které ho dělí na svět, po kterém chodíme, a pak na svět horní a podzemní. Tyto dva světy přitom patří bytostem odjinud,“ vysvětluje Golec.
Kresby, jako je ta z Kateřinské jeskyně, považuje za zhmotnění jejich představ o jiných světech. Tehdejší lidé totiž často reagovali na výstupky a praskliny, které v jeskyni objevili a které jim něco připomínaly. Předpokládá se, že svou představu jednoduše dokreslili.
Ve výzkumu jeskyní chce Martin Golec pokračovat, a to i v Kateřinské jeskyni. Po neolitických obyvatelích Moravského krasu totiž na jejích stěnách zanechala své stopy prakticky každá další doba.
„Vzorky jsme odebírali už jednou předtím, než se nám podařil tento nález. Vytipovávali jsme ty, o kterých jsme mysleli, že by mohly být staré, většina vyšla na středověk,“ říká vědec.
Podepsal se i generál
Nejvíce stop, které po lidech na stěnách jeskyní v Moravském krase zůstalo, je však mladších – od 16. století dále. V nápisech od renesance také začíná přibývat osobních podpisů. „Nejzajímavější pro mne osobně z nich je podpis generalissima Laudona,“ říká Golec. Oblíbený generál císařovny Marie Terezie se podepsal na stěnu jeskyně Býčí skála.
„V Kateřinské jeskyni víme o dalších dvou nebo třech objektech, na které by stálo za to se podívat,“ uvedl Petr Zajíček ze Správy jeskyní ČR. Jedna z těchto nadějí je přímo u trasy prohlídek.
Že by návštěvníky jeskyní vodili ke třem už potvrzeným pravěkým kresbám, s tím se nepočítá, v úzkých chodbách by se skupiny turistů jen obtížně obracely. „Jedna z nich je ale z trasy vidět, mohli bychom ji prosvítit,“ dodává Zajíček.
