Vědci testovali metodu na 13 antigenních testech, které jsou dostupné v ČR. Podle ÚOCHB je většina z nich v Česku schválená pro samotestování. Výzkum pomocí nové metody však ukázal, že se jejich detekční limity výrazně liší.
Podle odborníků byl rozdíl mezi testem schopným zachytit nejmenší množství viru a testem s nejvyšším limitem detekce až stonásobný. Kterých testů se to konkrétně týkalo, však neupřesnili.
„Většina antigenních testů je založena na tom, že detekuje antigen – jednu ze složek viru. Z našich výsledků to vypadá, že je to takzvaný nukleoprotein,“ řekl biochemik František Sedlák, který v Konvalinkově skupině působí.
„Naše metoda se zakládá na tom, že máme nukleoprotein synteticky připravený a vytvoříme si ředicí řadu. Postupně snižujeme množství nukleoproteinu a zjišťujeme, zda je daný test schopen detekovat to množství, nebo už nikoliv,“ vysvětlil postup vědec.
Dodal, že je tak možné získat takzvaný limit detekce – minimální množství, které je test schopen zachytit. „Je to takový univerzální nástroj, byť to má své limity,“ podotkl Sedlák.
Studie na příznakových pacientech
Podle vědce je nyní problém v tom, že u většiny antigenních testů, které jsou nyní na trhu, jsou validace a klinické studie dělány na pacientech s příznaky nemoci. „To je obecně známý fakt. Ale na těch asymptomatických studie úplně nejsou. A testy se používají i na asymptomatické pacienty,“ poznamenal vědec.
Lidé se mohou otestovat doma. Antigenní testy nabízí řetězce, drogerie i e-shopy |
Řekl, že standardní metoda validace testu je, že se „vezme“ referenční metoda, tedy metoda PCR, a následně se porovnají. „Problém je, že na to porovnání, abychom dosáhli nějaké statistiky, je třeba mít řadu pacientů. To množství se pohybuje v řádu stovek na jeden typ testu,“ upozornil Sedlák.
Je to logisticky i časově náročné. A ačkoliv to podle Sedláka nová metoda plně nezastoupí, může pomoci a proces ulehčit. „Je schopna porovnat testy mezi sebou z hlediska citlivosti. Tedy spíše z hlediska falešné negativity,“ upřesnil Sedlák.
„Nevýhodou je, že nám to neřekne něco o falešné pozitivitě, tedy specificitě testu. To se tímto způsobem samozřejmě testovat dá velmi obtížně,“ dodal vědec.
Odborníci se zaměřili i na to, jak výrazně různé testy zobrazují pozitivní nález. I v tom podle nich byly rozdíly. Jednotliví lidé také hodnotili stejný vzorek různě. I krátké školení však podle odborníků pomohlo snížit počet falešně negativních výsledků a zlepšilo efektivitu testování. Kromě výběru vhodného testu je tak podle odborníků nutná i příprava těch, kteří na testování spolupracují.
