Rudolf Zahradník vstoupil do vědy před půl stoletím, kdy jako student Vysoké školy chemicko-technologické začal s prvními pokusy a s prvním teoretizováním.
ROZBITÍ A ZNOVUSPOJENÍ
V uplynulých padesáti letech se věda obrovským způsobem rozvíjela. "Dovršoval se opačný trend než ten, který nastoupil po vládě polyhistorů - snad bychom mohli říci znalců veškeré vědy - v 18. století," pokračuje profesor Zahradník. "Už v 19. století se jednotná věda rozplynula - vznikly fyzika, chemie, biologie, matematika... Věda ztratila společný jazyk, kterým byla latina, a začaly se používat národní jazyky. V našem století se vědy dělily dál a dál - zrodily se fyzikální chemie, biochemie, biologie...
Ovšem ve druhé polovině 20. století se začaly tyto disciplíny zase zpátky propojovat, ale na nové úrovni. A jejich praktické výsledky prostupují náš každodenní život, jak vidíme třeba i v těch odhozených igelitových obalech. Přitom by bylo ideální, kdyby tato integrace probíhala široce - aby výsledky aplikované fyziky, ze kterých vycházejí mnohé průmyslové výrobky, rovněž posuzovaly psychologie a sociologie. A pro lidstvo by bylo ještě větším přínosem, kdyby do toho mohla mluvit i moudrá filozofie, která by dokázala působit na naši morálku - a zase se dostáváme k těm zbytečným odpadkům a odpadům.
MYŠLENKOVÉ BOHATSTVÍ PRO KAŽDÉHO
Věda také sama sebe zracionalizovala. Na základě teoretických výpočtů se dělají praktické pokusy - tím se třeba v biologii a zvláště pak při hledání nových léků šetří laboratorní zvířata, chemikálie a čas. Počítače zase umožňují lépe utřídit a v podstatě každému člověku nabídnout myšlenkové bohatství lidstva - to tady dosud nebylo.
Věda nám také nabízí odpovědi na mnohé věčné otázky našeho bytí - čtenáři možná znají knihu První tři minuty, v níž se dověděli o prvopočátcích vesmíru i o struktuře hmoty. I když to není definitivní slovo, je to úchvatný obraz. A v mnoha případech nás tohle poznání, které vypadá tak teoreticky, může inspirovat třeba k vyřešení vývoje nových zdrojů energie a podobně."
Předpovídat vývoj vědy v příštích padesáti letech je obtížný úkol i pro přemýšlivého badatele. "Aspoň tedy obecně," souhlasí profesor Zahradník. "V nejbližší budoucnosti věda naučí průmysl a lékařství, aby všechno šily na míru. Genetika umožní vystříhávat vadné geny z lidí a tím umožní jejich zdravý vývoj. Za pomoci diagnostických a terapeutických počítačů budou lékaři objednávat léky pro pacienty podle jejich individuálních potřeb ve farmaceutických továrnách. Zrovna tak budou železnice zadávat výrobu pražců podle podmínek na jednotlivých úsecích tratí. A podniky budou nakupovat prostředky proti korozi svých výrobků i podle toho, kde mají sloužit... To všechno umožní naše znalosti o živé a neživé hmotě i o prostředí, v němž žijeme. Bezodpadové technologie v průmyslu, energetice a dopravě napomohou k ozdravění našeho prostředí... A tak dále."
HOLÁ VĚDA NESTAČÍ
Ovšem to všechno přináší také nová rizika. "Ano," souhlasí profesor Zahradník, "lidstvo se s nimi může vypořádat pouze v osvícené demokratické společnosti, kde politici budou brát vědce jako partnery, jejichž hlasu musí naslouchat. Výsledky poznání i jejich rizika musíme brát se stále větší vážností. Přitom však nepotřebujeme jenom holou vědu. Musíme se naučit pěstovat rysy lidskosti, humanity, soužití mezi bytostmi různé barvy pleti a národnosti. Nemůžeme dál postupovat s takovou bezohledností a cynismem jako dnes.
 Do využití exaktních a přírodních věd by měla měly mluvit i filozofie. |
