Věda a životní prostředí

Rozpoznání ekologických problémů, a hlavně jejich řešení je nemyslitelné bez vědy. Vzpomeňme třeba na poznání, že uměle vyrobené plyny freony rozkládají ve stratosféře ozonovou vrstvu, jež chrání vše živé na Zemi před ultrafialovým zářením. Prozíraví politici rychle uvěřili atmosférickým chemikům. Na základě laboratorních experimentů, složitých měření a ještě složitějších výpočtů pak byly látky, které poškozují ozonovou vrstvu, zakázány. Podobně bychom mohli hovořit o toxickém působení nízkých dávek některých chemických sloučenin (které rozpoznají jen nejcitlivější přístroje, ale bohužel i lidský organismus). O vazbě mezi kouřovými a výfukovými plyny a změnou klimatu přinášející mimo jiné častější povodně. O vymírání druhů rostlin a živočichů. Nikdo nemůže spatřit takové ohrožení na vlastní oči, vědci však dostávají důvěru, že je rozpoznají. Jejich úloha je stále těžší, už proto, že pracují s rostoucí mírou nejistoty. Zabývají se složitými přírodními systémy a zkoumají budoucí vývoj, do kterého mohou zasáhnout zcela nečekané vlivy. Společnost však musí na základě principiálně nedokonalého a neúplného "měkkého" poznání činit "tvrdá" rozhodnutí, která ji mohou stát spoustu peněz, nepříjemná omezení, zásahy do svobody lidské volby. Často není zbytí. Jestliže rozpoznané nebezpečí je velké, byť ne úplně dokázané, riziko nečinnosti by bylo neúnosně vysoké. Tím, jak se vědci účastní společenského rozhodování, přestávají do jisté míry být "nezávislými odborníky". Prosazují své názory, přesvědčují společnost o nutnosti reagovat. Podmínkou jejich úspěchu je vysoká míra odbornosti i věrohodnosti. Musí tedy být schopni komunikace, která však neznamená jen jednostranné sdělování informací ostatním lidem. Jde o dialog, odborníci musí odpovídat na reakce veřejnosti, která tak legitimně vstupuje do samého procesu vědeckého poznávání, stává se jeho součástí, podobně jako věda je součástí společenského rozhodování. Tento dialog, aktivní zapojení laiků do dosud mnohdy žárlivě střeženého hájemství čistého poznání, má tak zásadní význam, že někteří hovoří o novém období "postnormální vědy". Žádné společensky závažné rozhodnutí není založeno pouze na "objektivních faktech". Je věcí demokratického procesu, při kterém se uplatňují lidské hodnoty a společenské preference. Jak to probíhá? Má se například stanovit nejvyšší přípustná koncentrace určité rakovinotvorné látky v prostředí. Vláda nebo parlament vycházejí z údajů o technických možnostech koncentraci dané látky snížit, o předpokládaných nákladech, a zejména z údajů o míře rizika daného přítomností dané látky. Jestliže je riziko vysoké, onemocnění rakovinou hrozí velké skupině lidí, musí se něco udělat i za cenu vysokých nákladů ze státního rozpočtu. Nastane obtížná volba, kde na to vzít, které výdaje snížit: Na školství? Na obranu? Rozhodnutí je to těžké a vědecká zjištění pro ně skutečně mohou být jen jedním z podkladů.