Líbivá představa, v jejímž pozadí lze zaslechnout hlásek snících o "integraci a obrodě pravice", má několik háčků. Mezi jinými také peníze, respektive dluh ODA. Ten háček je relativně velký (bezmála 70 milionů) a pro ED potenciálně osudný.
Právě starý dluh aliance byl onou rozbuškou, která pomohla rozmetat ambiciózní projekt Čtyřkoalice. Stejně tak by mohl dluh potopit - účetně i morálně - i Evropské demokraty. Kaslova volba je nelehká - má si náhlým úspěchem posílený muž vzít pod svoji vlajku zadluženou ODA? O peníze nejde poprvé.
Dilemata a kolize ve financování jsou příznačné pro dějiny české pravice. Novodobé liberální a konzervativní partaje udělaly jednu základní "chybu". Žádná z nich neměla tu drzost prohlásit se například za dědičku prvorepublikových agrárníků, a nerestituovala tak mimo jiné nemalý majetek.
Řešení by to bylo sice krajně krkolomné, nicméně by vyrovnalo politickou soutěž. Demokratická levice jako obvykle skrupule neměla. Důsledky jsou zřejmé: vlastnictví Lidového domu přináší do rozpočtu ČSSD ročně skoro třicet milionů.
A tak tu v politickém boji stojí proti sobě několik partají, ty "vpravo" však s úplně jiným hospodářským fundamentem. Nejde v žádném případě o "provozní" maličkost. Vybudovat novou celostátní stranu je drahé. ODS i ODA potřebovaly peníze.
Tato nouze je přivedla do náručí sponzorů... a dále už příběh známe. S jistým zjednodušením můžeme říci, že finanční skandály, které v letech 1997-1998 rozpoltily ODS a v podstatě pohřbily ODA, byly vposledku nuceným důsledkem situace "velmi mocných, ale velmi chudých" mladých stran.
Pro liberální voliče je na celém případu nejsmutnější fakt, že trable s penězi, které stojí na počátku úpadku české pravice, se s ní vlečou napořád. A, jak vidno na příkladu ED-ODA, de facto blokují šance na smysluplnou obrodu.
Jak morální, tak účetní.
