Jak si za pár týdnů zvolíme, tak budeme za pár desetiletí žít. Ilustrační foto

Jak si za pár týdnů zvolíme, tak budeme za pár desetiletí žít. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Věčné mládí neslibují

  • 14
Jiřímu Paroubkovi bude 72 let v roce 2024, Topolánkovi v roce 2028, Kalouskovi v roce 2032 a Filipovi v roce 2027. Paní Marcele Velčovské je dvaasedmdesát teď. V předvolebním seriálu MFD mluvila o existenčních potížích člověka, který zůstane ve stáří sám.

 Z obvyklé penze už neutáhla zdražování plynu, elektřiny....

Až budou sedmdesátníky naši političtí lídři, lidí nad šedesát bude o tři čtvrtě milionu víc. Utáhnou pak pánové Paroubek, Topolánek a spol. zdražování ze svých důchodů? Vždyť dodnes dluží jejich reformu.

Králem voleb se nicméně stala mladá rodina, jí politici vzdychají pod okny jako Romeo. I z "mladé rodiny" však bude časem "stará rodina".

Její budoucnost je v tuto chvíli chmurná – bez změny penzí se rozjásaná očka dětí z letošních volebních plakátů obalí vráskami, z čeho že to jednou zaplatí živobytí prarodičů.

Žádný přesvědčivý důkaz z demokratického státu o přímé úměře mezi vysokými příspěvky rodinám a "rozrozením" země neexistuje, žádné zástupy mladých lidí schopných uživit stále početnější staré generace tedy nečekejme.

Už dnešní senioři to nemají jednoduché. Jsou až na výjimky naprosto závislí na státu. Být v podobné situaci vazala, je mi docela jedno, že každé zvýšení penze miliardově prohne rozpočet, jaké má stát trable s dluhy: stát si kdysi důchody a důchodce k sobě připoutal, nezměnil to, musí se tedy o ně postarat. A stát se stará čím dál hůř.

Poměr důchodů ke mzdám klesá. Česko je také jednou z mála evropských zemí, které ještě neposouvají odchod do penze na 65 let, a je jedinou středoevropskou zemí, která reformu penzí odkládá.

Letos v lednu tak dostala vláda z Bruselu nepříjemné upozornění: Nevíte, jak reformovat důchody a zdravotnictví!

Penzisté i stát spadli do pasti, roztoužený Romeo však o tom v kampani nijak zvlášť nemluví. Výšlapy na Říp či seskoky padákem jsou nepochybně důležitým vkladem politiků do volebního klání.

Ale jejich sebezapření a odvahu by lépe otestovalo, pokud by si zkusili žít z běžné osmitisícové penze.

 Příští vláda nebude mít totiž nic důležitějšího na práci než jejich reformu. Všechny strany vážně aspirující na sněmovní křesla seniorům budoucnost samozřejmě nabízejí: těm dnešním přilepšení, těm příštím reformu. Slibovaly i před čtyřmi roky.

Po přečtení volebního programu nejsilnější vládní strany však iluze splasknou. ČSSD chce v podstatě uchovat současný model, jen ho lehce oprášit, zvýšit penzijní věk a víc podpořit dobrovolné spoření.

I tak prý bude stát penzistům garantovat slušné příjmy. Z čeho?! Ať člověk listuje volebním programem jak listuje, nikde nenalistuje, kde se takové peníze i pro příštího penzistu Paroubka urodí. Výnosy z dividend ČEZ, které na přilepšování míní využít, tak ohromné jistě nebudou.

Vytvoří-li ČSSD menšinovou vládu drženou komunisty, s reformou penzí bude na další roky amen – KSČM hodlá obstarožní systém pouze naleštit jako stařičké embéčko.

Víc nadějí dává velká koalice ČSSD a ODS, případně další barevné formy vládnutí. ODS, lidovci, zelení, Zieleniecovi a Kaslovi Nezávislí... s hlubšími změnami počítají.

I když: ODS by mohla jako favorit přesvědčivěji vysvětlovat, jak nebude postrádat desítky miliard pro současné penzisty, pakliže výrazně sníží povinné odvody, abychom si je mohli uložit na soukromá penzijní konta.

Jen jedenáctery sněmovní volby u nás uplynou a každý pracující bude mít "svého" důchodce. Bez reforem jsou společné vyhlídky zlé. Slib věčného mládí nám v kampani nedali (není všem dnům konec!), a proto bez ironie: jak si za pár týdnů zvolíme, tak budeme za pár desetiletí žít.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video