Jednoduše: byli za stát delegováni (předtím vybráni) do dozorčí rady polostátní firmy.
Oklikou pak obkroužili zákaz braní odměn a miliony za takzvaný akciový program jsou doma. Na odměnu v řádu tolika nul si žádný jiný státní úředník, politik, prezident či premiér netroufne ani pomyslet.
ČEZ je dnes už jediným podnikem, který si státní "očka" v dozorčí radě tak hýčká. Má tato informace občana snad uklidnit? Proč se ministři rozhoupali vyhubit zmíněný nemrav až ťeď?
Nejen skeptik rázem dopřeje sluchu starým pověstem českým o propojení stranických a státněpodnikatelských kruhů či spříznění pokladen. Korektně a nahlas lze však říci: Není důvod, aby si lidé ve službách státu vydělávali miliony za pouhé dozírání (ať už těm penězům říkají jakkoli), když se navíc na úspěších firmy podílejí minimálně.
Křiklavé zprávy o výsadách státních dozorčích rádců má na svědomí nový zákon o zveřejňování platů vedení firem na burze. Hle, zde je krásný důvod, proč má zveřejňování smysl. Je to velmi důležitá informace a vodítko pro ty, kdo s firmou mají cosi společného.
Vlna zveřejňování příjmů manažerů valící se z Ameriky se překlopila k nám poprvé letos. Důvodem není ani uspokojení voyeurství, ani zvrácený „trest“ za úspěch.
Akcionáři a zájemci o akcie by měli vědět, jak si firma vede a kolik stojí lidé, kteří ji řídí. Podobně znají občané příjmy politiků, kteří řídí jejich firmu alias stát.
Zveřejňování platů v českém prostředí má ještě jednu mimořádnou důležitost: pod silnější kontrolou budou napříště polostátní firmy.
Příklad úředníků a politiků ve zlaté vatě ČEZ ukazuje, že otevřenost neškodí, nýbrž pomáhá.
