Ve varšavském „Stalinově dortu“ ukážou návštěvníkům tajné prostory

(Od zvláštní zpravodajky MF DNES) - Jak Poláky naučit, aby milovali nenáviděnou dominantu Varšavy, kterou městu věnoval Stalin? Otevřít její tajné prostory. Reportérka MF DNES se vypravila do útrob polského Paláce kultury, který je polskou národní kulturní památkou.

"Do třicátého," pokynou turisté liftdámě, která sedí na kovové židličce ve výtahu nejvyšší polské budovy, varšavského Paláce kultury. "Jinam to ani nejde," usměje se paní ve vybledlém kostýmku a rezignovaně zmáčkne knoflík.

O chvíli později se už člověk ocitne v "rudé kapli", gotickém sálu s mramorovou podlahou. Jako by tu ještě zněly kroky komunistických aparátčíků, kteří na terasy přijížděli shůry obhlížet Varšavu. Už brzy se zájemci budou moci i usadit do rudých křesel kongresového sálu, z nichž kdysi soudruzi řídili zemi. A projít i tajné chodby.

"Já bych tu budovu zbořila. Nesnáším ji," řekla mi renomovaná americká novinářka a žena polského ministra zahraničí Anne Applebaumová. Její varšavský byt je přitom hned za rohem nechtěné varšavské dominanty, které se říká Stalinův svatební dort.

LOMONoSOVA UNIVERZITA V MOSKVĚ

Lomonosova univerzita v Moskvě je jednou z největších univerzitních budov na světě. Projektoval ji v 50. letech architekt Lev Rudněv (je i autorem varšavského Paláce kultury), který se inspiroval v mrakodrapech v Chicagu. Stalin si údajně mimo jiné přál, aby na moskevské univerzitě mělo všech 6 000 studentů také svůj pokoj. Na stavbě pracovalo mnoho tehdejších vězňů.

Applebaumová, nositelka Pulitzerovy ceny za knihu o sovětských koncentrácích Gulag, se na Sibiři setkávala s lidmi, kteří jí vyprávěli o stalinistickém teroru. Dárek Stalina Varšavě z roku 1955 je pro ni tedy smutnou připomínkou zlých časů.

Připomínkou, před níž ve Varšavě neuniknete. Vtírá se všude. Okolní věžáky, které ji měly zakrýt, se jen marně snaží vydrápat do výšky 237 metrů. A jejich skla působí oproti bytelné socrealistické konstrukci jako ubohé skořápky.

Stane se magnetem pro turisty?

Navíc po jedovaté debatě z roku 2007, kdy část veřejnosti usilovala o zbourání stavby nebo o to, aby alespoň zarostla břečťanem, ji Poláci nakonec prohlásili za kulturní památku.

Ryszard Raczynski, šéf marketingu "Warsaw Congress Center", jak světově budovu nazývá, si ale usmyslel, že Poláky i cizince přesvědčí, aby našli v daru od Stalina zalíbení. V příštích měsících chce pro turisty otevřít dosud nepřístupné prostory.

CEAUŠESKŮV PALÁC V BUKUREŠTI

Ceaušeskův palác v Bukurešti je pokládán za druhou největší stavbu světa po americkém Pentagonu. Stavba začala v polovině 80. let, vedla ji architektka Anca Petrescuová. Aby palác mohl stát, nechal Ceaušescu zdemolovat desítky domů. Na palác se spotřebovalo na tři miliony tun mramoru, má celkem dvanáct nadzemních a 8 podzemních pater. Dnes zde sídlí rumunský parlament.

Varšavané nyní chodí do "dortu" plavat nebo sem zajdou do kina. Opulentní sály, kde jednaly jejich komunistické špičky, jsou však otevřené jen zcela výjimečně. Přitom ve spletitých útrobách obří "pyramidy", kde bloudí i Raczynski, jsou desítky sálů, z nichž přechází zrak.

Socrealistická katedrála a její sestry

"Tady, v Mickiewiczově sále, se VIP soudruzi chystali na jednání. Odcházeli chodbami pro prominenty, které jsou zde, pod kongresovým sálem. Tajnými výtahy," ukazuje Raczynski.

Kopuli sálu ruské kosmonautky Valentiny Těreškovové podpírají obří sloupy. Do červených křesel kongresového sálu, která pamatují důstojnickou dikci prezidenta Wojciecha Jaruzelského, medový hlas Marlene Dietrichové i smršť Rolling Stones, se zase vejde na 2 800 lidí.

SÍDLIŠTĚ OSTRAVA-PORUBA

Příkladem československého socialistického realismu je sídliště Ostrava-Poruba, projektované pod vedením Vladimíra Meduny. Je jedním z největších ucelených urbanistických komplexů z 50. a 60. let minulého století. Od roku 2003 je památkovou zónou. Na stěnách domů jsou reliéfy dětí a dělníků. Dnes je Poruba jednou z nejoblíbenějších částí Ostravy.

A pompézní jsou i obyčejné chodby. "Vidíte ty postavy? Sedláci. Vesničané!" ukazuje na reliéf ve čtvrtém patře Raczynski. "Architekt Lev Rudněv věděl, že do polských reálií budova nepasuje. Je cizácká. Ale nemůžeme mu upřít snahu. Zcestoval Polsko, aby nasbíral nějaké ryze národní motivy," líčí. "Bohužel, nemohl v té době zobrazovat šlechtu, a tak zobrazoval prostý lid," pokrčí omluvně rameny.

Přestože je socrealistická "katedrála" o 42 patrech atrakcí par excellence, dnes se v ní tísní desítky kanceláří a vstup do jednotlivých poschodí je na čipovou kartu. A když se v knihkupectvích a čítárnách zeptáte na knihu o Paláci kultury, obrátí prodavači nechápavě oči v sloup.

Svůj "dar" od Stalina má i Praha - Hotel Crowne Plaza (dříve Internacional) v Dejvicích.

Některé Poláky to ale přece jen k mamutí stavbě táhne. Tak třeba Konrada Michaluka. Stojí opřený o mohutné zdivo teras ve třicátém patře a zasněně hledí na třídu Nowy Swiat. Přestože vstupenka na vyhlídku Paláce kultury stojí v přepočtu 120 korun a on jako student přehazuje dvakrát každý zlotý, na terasy jej výtah vyváží dvakrát do měsíce.

"Ta budova mě fascinuje. Prostě sem čas od času musím. Narodil jsem se až rok po pádu komunismu, a proto si ji s historií vůbec nespojuji. Je to taková varšavská Eiffelovka," říká. Co na tom, že i v pražských Dejvicích stojí její menší kopie a v Moskvě má dort ještě na sedm dalších obřích identických sester?