Infotainment? Jistě! Nedělní bojovné vystoupení prezidenta Françoise Hollanda na sledované komerční televizi TF1, v němž přešel z fáze A (prezident Normální) do fáze B (prezident Bojovný), získalo nečekanou dynamiku oznámením, že nejbohatší francouzský podnikatel Bernard Arnault, jehož jmění je odhadováno na 41 miliard dolarů, se chystá opustit Francii.
Mediální záblesk z čistého nebe
Zdá se, že si své vystoupení nemohl Hollande načasovat na lepší chvilku. „Co si přát více ve chvíli, když padáte v sondážích, než trochu té správné polemiky s největším boháčem Francie?“ zeptal se levicový deník Libération. „Francouzi neměli nikdy pro velké vlastníky nadměrnou sympatii. A když nejbohatší z nich, šéf luxusní produkce LVMH, který byl vždy zarputile v opozici vůči projektu zdanění pětasedmdesáti procenty, přizná, že postoupil proceduru k získání dvojího - francouzsko-belgického - občanství… je to doslova politický záblesk,“ komentoval list na počátku týdne.
Deník Libération tento redakční komentář, jehož výpovědní hodnota nepřesahuje běžná klišé svého typu, vylepšil titulní stranou s fotografií Bernarda Arnaulta s luxusním zavazadlem, k čemuž titulek praví: „Vypadni, ty bohatá píčo!“ („Casse-toi, riche con!“).
Tady jsou hned zapotřebí dvě krátká vysvětlení. Zaprvé: lingvistické. Zadruhé: kontextuální.
Obálka deníku Libération ukazuje Bernarda Arnaulta s luxusním zavazadlem, k čemuž titulek praví: „Vypadni, ty bohatá píčo!“ („Casse-toi, riche con!“).
Trochu etymologie neuškodí
Nejprve to lingvistické. Samotný výraz „casse-toi, riche con“ je překladatelský oříšek. Nepronáší se právě v salónech, ani u rodinných večeří, ale tento obrat v různých podobách můžete slyšet ve Francii téměř všude. Casser – sloveso, jež původně značí „rozbít“ (například: „Je te casse la gueule!“ – „Rozbiju ti hubu!“), ale zároveň znamená něco na způsob „předčasného odchodu“ (například při odchodu z baru se významně říká: „On se casse!“ – „Vypadneme!“). Zahraniční média však neměla problém se slovesem, nýbrž s podstatným jménem. Například v německých médiích se výraz „con“ objevil jako „idiot“. To není právě přesné.
V češtině bychom asi použili v nejlepším případě termín „kretén“, nicméně jen v určitě situaci. Protože „con“ je zároveň vyjádření značně vulgární, a děti by ho neměly slyšet před 20. hodinou. „Con“ může být klidně také překládáno (v případě, že jde o muže) jako „čůrák“, ale etymologie slova je jasná: „píča“ (ženský pohlavní orgán). Pokud se vyjádříme v duchu, že to byla pěkná „connerie“, myslíme tím sice, že to byla „píčovina“, nicméně negativní zabarvení je tu poněkud setřeno. V italštině se v tomto smyslu používá výraz, který se do našeho kulturního prostředí dostal ve značně familiarizované podobě jako „kujón“ – „coglione“. Když němu řeknete, že je „pěkný kujón“, máte tím na mysli, že jde o někoho, kdo je vlastně „vychcaný“. Italové proto neměli při překladu z francouzštiny s termínem takové těžkosti.
Pojmenování nejbohatšího muže ovšem nebylo zrovna lichotivé, a proto ten výraz (silně negativní v italštině), by ani ve francouzštině nebyl kujón. V češtině i francouzštině je to vlastně přijatelné.
Nechápající ubožák
Následuje vysvětlení kontextuální. Sotva pár měsíců, co se dostal v roce 2007 k moci prezident Nicolas Sarkozy, reprezentant Strany pro lidové hnutí (UMP), ale pro levicový tisk především reprezentant těch bohatých, mezi něž logicky patří i Bernard Arnault – jenž se objevil mezi těmi privilegovanými, s nimiž to Sarkozy tenkrát také oslavil v luxusní restauraci Fouquet´s na Champs-Elysées – při jiné příležitosti pronesl větu, z níž existuje dokonce viedozáznam: „Casse-toi, pauv´con!“. Tato věta, kterou prezident pronesl při rituálním zdravení na salónu zemědělství, necelý rok po svém zvolení, otřásla Francií. Slovesa i podstatná jména jsme si již řekli: stažený výraz „pauv´“ nebo také „pauvre“ – znamená „ubohý“ nebo „chudý“.
V tomto výroku před námi - tedy nikoliv pouze imaginárně, ale v celé své nahotě - stojí „prezident bohatých“ proti té Francii, jež v tu chvíli zastoupil muž, jenž na salónu odmítl podat Sarkozymu ruku – „Francie chudých“.
Nejbohatší Evropan Bernard Arnault údajně usiluje o získání belgického občanství.
„Pokud se vrátíš, všechno zruším!“
Prezident Francois Hollande, jenž se vyjádřil již dříve, že „nemá rád bohaté“, využil svého dlouho očekávaného vystoupení v televizi, aby se jasně vymezil proti bohatým. „Mají-li brát, měli by také dávat,“ řekl. „Je to projev patriotismu!“
Ačkoliv Bernard Arnault se pokoušel v uplynulých dnech svůj odchod do Belgie relativizovat poukazem, že své daně bude „platit ve Francii“, právě jedno z opatření, které pomohlo zvolit Hollanda do Elysejského paláce, mu je trnem v oku. Ano, zdanění 75 procenty těch, kteří dosáhnou ročně zisku více než jeden milionu euro. Bude rozhodně první, kdo bude platit, za ním následuje ještě nějakých tři tisíce již „méně bohatých“.
Čtvrtý nejbohatší muž na světě, podnikatel Arnault, který byl Sarkozymu za svědka při jeho druhé svatbě s Cécilií Attiasovou, již po zvolení Mitterranda v roce 1981 odjel na tři roky do USA. Sarkozy získal náklonnost mnoha bohatých mužů a žen (viz aféry jiného kalibru s majitelkou společnosti l´Oréal Lilianne Béttencourtovou), a ti mu za to byli vděční. Jen už k návratu nepřiměl svou ženu Cecílii, která už měla dost jeho ambicí, a to ani svými úpěnlivými esemesesky, z nichž jedna pronikla na veřejnost: „Pokud se vrátíš, všechno zruším!“ Bylo to už v době, kdy se proslýchalo, že novou partnerkou Sarkozyho bude modelka a zpěvačka Carla Bruniová.
Za Arnautovou snahou získat dvojí občanství údajně stojí obchodní záměry. Majitel luxusních značek, spojovaných s Francií, jakými jsou zejména značky haute-couture a luxusního alkoholu, zná skoro každá žena (i jejich děti): Louis Vuitton, Christian Dior, Moët-Chandon, Hennessy, Givenchy, DKNY, Guerlain, Kenzo, Sephora…
Kolekce Haute Couture pařížského módního domu Christian Dior na sezónu jaro - léto 2012
Symbolický souboj „bohatých proti chudým“, jak ho přitažlivě chytil za vlasy deník Libération, má ale ještě jednu perličku. Současným majitelem Libération není žádný „pauvre con“, ale jméno, které je i u nás možná známé mnohem více než Arnault… jistý Édouard de Rothschild, který podle svých slov nemá problém tak vysoké daně platit. „Zaplatím je s čistým srdcem,“ řekl. Na otázku, zda považuje titulní stránky se zmiňovanými výroky za adekvátní tématu a situaci, odpověděl stručně. „Jistě.“ Baron Rothschild, který se rozhodl vložit svůj kapitál do novin v roce 2006, jakoby svým chováním popíral slavný slogan filozofa Jean-Paul Sartra, který kdysi noviny spoluzakládal, že „peníze nemají myšlenku“. „Zdá se mi to naprosto v linii, jaký by měla a musí Libération mít. Byla to ostatně velmi pěkná marketingová operace,“ dodal.
Den poté, co Arnault oznámil, že podává na Libération žalobu za nactiutrhání, se na jeho titulní straně objevilo: „Pokud se vrátíš, všechno zruším!“
