Jednapadesátiletý Václav Kříž to však dokázal: v telefonickém rozhovoru s ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, trvajícím sedmadvacet minut, dokázal vylíčit své už třináct let trvající trápení s českými soudy, u nichž se marně domáhá spravedlnosti.
Němec je už třetím ministrem nové vlády, který přistoupil na výzvu MF DNES a obhajoval práci svého nového resortu a soudců v telefonickém rozhovoru s "obyčejným" člověkem.
"Překvapilo mě, že o tom problému aspoň ví. To se o jeho předchůdcích říct nedá. Ale jestli to dokáže změnit, si vůbec nejsem jistý," podotkl Kříž, když zavěsil sluchátko.
Přestože pracuje jako vedoucí závodní jídelny, v zákonech se vyzná skoro jako právník. Jak by také ne: nechce se smířit s tím, že ho jeho třináctiletý syn Milan vůbec nezná. Na co všechno se ministra v rozhovoru ptal?
Kříž: Mám už deset let platný rozsudek, který mě opravňuje trávit s mým synem tři hodiny každou první sobotu v měsíci. Soud ho ale nevymáhá...
Němec: Mohu vám poradit jako klientovi, jak postupovat...
Já ale od vás nepotřebuji poradit, vím, co mám dělat. Problém je v tom resortu, který řídíte. Chtěl bych vědět, kdy začne reforma soudů, kterou nám vaši předchůdci slibovali.
Možná je právě v tom slově "reforma" zakleté, že se s tím nic nedělá. Všichni totiž čekají na nějakou reformu a myslí si, že to přinese spásu. Jenže podle mého názoru není chyba ani tak v zákonech, ale v tom, že se podle nich nepostupuje a že se nevymáhají.
S tím souhlasím. Ale ty zákony musí dodržovat hlavně soudci, což v mém případě nedělají...
Přesně tak. Vím dobře, o čem mluvíte. Mám s tím osobní zkušenosti z doby, kdy jsem řídil akciovou společnost. V té firmě, kterou jsem vedl, jsme podávali nějaké žaloby v roce 1992 a po deseti letech, kdy jsem odcházel, ještě nebylo nařízené ani první jednání. Jsem rád, že mě upozorňujete na konkrétní příklad špatné práce soudců. Slibuji, že tu věc prověřím.
Musíte také vědět, že ministr spravedlnosti nemá přímé pravomoci zasahovat do práce soudů. Náš kontrolní odbor může jen podat návrh na zahájení kárného řízení vůči konkrétnímu soudci, když vidíme, že soud nekoná.
Háček je v tom, že oni jakoby jednají, rozsudky vyhlašují. Ale pak je nevymáhají...
Když soud své rozhodnutí nevymáhá, tak to nečinnost je. Kolik je vašemu synovi?
Za tři týdny mu bude třináct a nikdy jsme se nepotkali.
To myslíte vážně? Vůbec nikdy?
Jen jsem ho párkrát zahlédl u soudního znalce.
A o čem vypovídají ty znalecké posudky? Podařilo se ho už vaší bývalé ženě přesvědčit, aby z vás měl strach?
Přesně tak, protože jí to soudci za ta léta dovolili. Je to v těch soudcích, oni nerespektují zákon a svou nezávislost pojali absolutně...
Oni jsou ovšem nezávislí i vůči ministerstvu spravedlnosti. Máme tu oddělený systém moci. Třeba v Británii je to jinak, tam je ministr spravedlnosti současně nejvyšším soudcem. Takže ta má autorita vůči soudcům je omezená, ale udělám s tím, co budu moci. Ten váš případ ukazuje, že zákony zase tak špatné nemáme, i když neříkám, že by se neměly měnit.
Třeba zákon o rodině, myslím, celkem vyhovuje, ale není naplňovaný. Tady v tom státě nikdo nechrání zájmy dětí, naopak ty soudy prostě chrání matku, která porušuje zákon...
Já sice mohu podat návrh na kárné řízení s konkrétním soudcem, pokud zjistíme jeho pochybení, ale je problém v tom, že o ní bude rozhodovat zase soud. Ale jak už jsem říkal: váš případ prověřím.
Můj případ však není ojedinělý...
Já to vím, o tom mě nemusíte přesvědčovat. Je to věc, která mě strašně trápí.
Chystáte nějakou změnu v postavení soudců? Tak aby nebyli neodvolatelní?
Pokud to sledujete, asi si vzpomenete, že jsem tehdy ještě z opozičních lavic v letech 1998 až 2002 spolupracoval na změně zákona o soudcích. Tam jsme počítali s určitým zpřísněním dohledu na soudci. Jenže pak to Ústavní soud na podnět tehdejšího prezidenta Václava Havla zrušil. Takže pozice soudců zůstala neotřesitelná.
Chybí k té změně politická vůle?
To ne, tehdy politická vůle byla, jenže to zrušil Ústavní soud. A právě ty pasáže, které byly zrušeny, měly soudce víc podrobovat dohledu a zkvalitnit jejich práci. Jenže rozhodnutí Ústavního soudu musíme respektovat. Ale na druhou stranu, pokud soudce poruší zákon, tak máme i dnes možnost, ho z funkce odvolat. Ale důležité je mu to prokázat, vzít si konkrétní příklad, nenechat se odradit.
Jenže se to děje, nevymáhají se rozsudky a nic. Tohle není právní stát.
A to je to, v čem máme na věc jiný pohled. Znám konkrétní případy, kdy soudy nepostupovaly, jak měly, znovu říkám, že všechny případy, které se mi dostanou na stůl, prošetřím a vyvodím z toho veškeré možné důsledky.
Na druhou stranu nemohu jako ministr spravedlnosti připustit vaše tvrzení, že nežijeme v právním státě. Ve vašem případě se to sice tak jevit může, ale v obecné rovině jako ministr s vámi nesouhlasím.
Už jsem kvůli tomu podal na Česko žalobu ve Štrasburku a je nás tam takových víc. Prozraďte mi, jak vysoké odškodné máme žádat, aby to naši vládu donutilo tu situaci změnit a soudním průtahům zabránit?
Ty peníze nejsou v tomto ohledu úplně rozhodující. Když Česká republika opakovaně neobhájí před Evropským soudem, že justice funguje rychle, je to ostuda, a to stačí. Já jsem tenhle argument, tedy prohrané spory ve Štrasburku, připravený použít při jednáních s kolegy ve vládě a v parlamentu. Budu se je i tímto snažit přesvědčit, aby mi pomohli svými hlasy změny prosadit.
No, a kolik pokut tedy ještě Česko zaplatí, než se vám to podaří?
Nemluvte o pokutách, v nich to není. Je to v té mezinárodní ostudě. A já nemám Evropskému soudu za zlé, když dá za pravdu žalobě proti Česku, je-li oprávněná. Chci to použít při jednáních s ministrem financí, až budeme dojednávat rozpočet. Abych zlepšil dohled nad soudci, potřebuji získat víc peněz.
