Většina lidí totiž, jak je v Česku už léta zvykem, prosedí Vánoce u televize.
Například vloni sledovaly televizi během vánočních svátků v průměru tři miliony diváků. Ne v hlavním vysílacím čase, ale od brzkého rána až do pozdního večera.
V běžný všední den se tolik lidí zároveň dívá na televizi zřídka, jen po osmé hodině večerní, a to ještě musí na některém z kanálů běžet skutečný trhák, jako třeba pokračování seriálu Nemocnice na kraji města.
Vánoční divák se vůbec chová jinak než ten "všednodenní". O nevyzkoušené novinky totiž zájem nemá. Chce vidět znovu totéž co před lety.
Televize to vědí. Proto pravidelně svádějí boj o tradiční "pohádkové" evergreeny. S průměrnými čtyřmi miliony diváků může počítat ten, kdo koupí Pyšnou princeznu (od své televizní premiéry v roce 1965 se bude letos reprízovat už po devětadvacáté - tentokrát na ČT1), Tři oříšky pro Popelku (od premiéry v roce 1974 se letos reprízovala už po třiadvacáté - před třemi týdny ji uvedla TV Prima) nebo Mrazíka (souboj televizí vyhrává od svého vzniku televize Nova, která ho nabídne i letos na Silvestra).
"Průzkumy ukazují, že diváci mají o Vánocích zájem o důvěrně známé pořady. Třeba Pyšná princezna má o svátcích úspěch i u těch, kteří jinak nad černobílými filmy ohrnují nos," říká programová analytička České televize Kristina Taberyová.
Pyšná princezna Bořivoje Zemana musela na svou televizní premiéru čekat celých třináct let - vznikla totiž v roce 1952, tedy rok předtím, než v Československu vůbec začalo pravidelné televizní vysílání.
Ještě televizní program ze 24. prosince 1959 potvrzuje, že pohádkám trvalo dlouho, než se na televizní obrazovky probily: v tom roce ještě televize žádnou nenabídla. Chvilku poezie a pásmo České vánoční pastorely vystřídal balet.
V roce 1964 už však bylo všechno jinak. Divák si z pohádek mohl vybírat. Hned ráno mu televize dopřála Drdova Zapomenutého čerta, večer pro změnu Darounickou poudačku Marie Kubátové.
