"Děti samozřejmě rostou, takže se na Vánoce scházíme komplet celá rodina zřídka, naposledy to bylo před třemi lety a to si ještě jedna ze starších dcer přivedla manžela. Letos nás bude u stromečku jen devět," směje se Alena.
Své první dítě - syna Richarda - porodila v roce 1979. S prvním manželem měla tři děti, se druhým dalších devět. Poslední, dcera Matilda Lejla, se narodila v roce 2005. "Vždycky jsem chtěla hodně dětí. Možná jsem to trochu přepískla, ale nelituji toho," přiznává.
Zorganizovat Vánoce pro tak velkou rodinu je podlé ní jednoduché, jen je potřeba začít včas myslet na dárky, a tak nakupování začíná už v únoru. "Je to peklo, jeden rok jsem napočítala 474 dárků, ale to jsme balili i malé blbinky. Balíčky zabraly půlku obýváku."
Pak je samozřejmě potřeba v týdnu před Štědrým dnem klepnout pět kaprů a namíchat obrovský džber bramborového salátu. "Poslední dobou ale kupujeme kapry už jen dva, víc nám zachutnal losos," podotýká Alena. S přípravami jí pomáhá sedm dcer, hlavně s cukrovím. "Letos chystáme jen šest druhů, ale dělávaly jsme i jednatřicet."
Když nadejde čas večeře, shromáždí se rodina u obrovského stolu. "Vyrobil ho náš taťka šikula a usadí se okolo něj dvanáct lidí," líčí Alena, podle níž má manžel jeden zásadní vánoční úkol - napéct všechny ryby. "A pak má svůj rituál, kdy se zavře na necelé dvě hodinky do obýváku a pustí si akční film Řidič." Mezi rodinné vánoční rituály patří i procházka do kostela podívat se na Jesličky. "Cestou zpět se stavujeme do KFC. Já to moc nemusím, ale děti jsou z toho nadšené, protože do podobných restaurací normálně nechodíme."
Stromeček zdobí starší děti s rodiči. "Malé zaženeme spát a druhý den jim očička jenom září, když ho vidí nazdobený. Nachystat tajně dárky je taky docela složité, protože ti menší věří na Ježíška. Takže je zaženeme do pokojů a obývák zamkneme. Jistě si dokážete představit ten bugr, když se vykřikne Ježíšek. Malí začnou šíleně křičet, papíry létají na všechny strany a sousedka mi pravidelně další den říká: Vy jste začali slavit v pět odpoledne, že," popisuje Alena.
S dětmi prožila osmdesátá léta v totalitě i přerod v demokracii v 90. letech, vánoční dárky se podle ní však moc nemění. "Kluci měli vždycky rádi lego, holky panenky. Těm nejmladším teď dělají největší radost elektronické hračky. Občas se samozřejmě objeví i netradiční dárek, syn Tadeáš má rád motorky, tak se jí jednou dočkal i pod stromečkem."
Kolik každý rok utratí za dárky a kolik stojí provoz rodiny, vypočítávat nechce. "Je to samozřejmě těžké, ale oháníme se s manželem, jak umíme. Fungujeme jako normální rodina, jen máme větší kastroly a já pořád peru a žehlím. Ale kdybych měla jen dvě děti, asi bych se nudila. Když děti v létě odjedou na tábor, tak je to příšerný pocit," říká Alena. A už se těší na tradiční lednový oběd, kdy připraví kachnu a u obrovského stolu v obýváku se sejde celá rodina.
