Na zhruba hektarovém travnatém pozemku však nyní stojí jen brána a palisáda z neotesaných kůlů. Už delší dobu není úplná. Někdo ji opakovaně rozebírá, snad proto, že dřevo je kvalitní stavební materiál.
"Stavbu polozemnic jsme nakonec vzdali," posteskl si Miroslav Popelka z Univerzity Karlovy. "Je to boj s větrnými mlýny. Byl to nádherný nápad a v Evropě jsou podobné archeoparky hojně navštěvované. Ale v tomto případě jsem pesimista," dodal Popelka, jeden z těch, kteří před několika lety stáli u zrodu projektu.
Vandalské ničení se během uplynulých tří let mnohokrát opakovalo. Po těchto zkušenostech už Popelka nevěří, že tu jednou vzniknou polozemnice s doškovou střechou a kůly omazanými hlínou.
"Znamenalo by to tady oplotit a postavit sem ostrahu na čtyřiadvacet hodin denně. Na to peníze nemáme," uvedl Popelka, který stojí v čele občanského sdružení Experientia.
Rozhodlo se namísto pokračování stavby archeoparku pořádat na tomto místě jednou či dvakrát do roka akce přibližující pravěké technologie mletí obilí, pečení chleba, předení vlny či dlabání člunu z jednoho kusu kmene.
Na místo přicházejí učitelky se školními třídami a děti se diví. Napadají je zdánlivě prosté otázky, na které mnohdy ani odborníci neznají odpovědi: Jak se jedl mamut? Znal už pračlověk spodní prádlo? Jaký byl jídelníček pravěkých lidí?
