Ale není to jen válka Spojených států, je to také válka naše. To je třeba říci. Jsme spojenci - a také jsme podobně ohroženi. Může se zdát, že jsme příliš daleko a příliš vzdáleni. Ale cíle, které si mohou teroristé zvolit, jsou i v Praze.
A ještě víc: cíli se můžeme stát všichni, ať poletíme na služební cestu do Frankfurtu nebo si našetříme na výlet autobusem do Londýna. Když někteří politici parafrázovali J. F. Kennedyho a po útocích na newyorské mrakodrapy prohlašovali "Jsem Newyorčan", nevyjadřovali tím jen solidaritu, ale také míru vlastního ohrožení.
V tomto světě jsme totiž všichni Newyorčané. Někdy víc, někdy míň. Proto se musíme bránit. Jiná možnost nezbývá. S teroristy se vyjednávat nedá. Je to válka, která bude většinou vypadat jinak, než jak si představujeme válku. Bude spíš připomínat boj s drogovými kartely nebo některé okamžiky studené války. Bude se odbývat v ústraní.
Je to válka, do níž mohou být vysláni i čeští vojáci. Měli bychom na to být připraveni.
Setkáme se s ní však i my: v podobě bezpečnostních kontrol, prohlídek na letištích i jinde. Měli bychom to akceptovat. Je to válka s teroristy, nikoliv s islámem, jak se to budou snažit někteří překroutit.
Nikdo neostřeloval Jemen nebo Súdán. Toto je válka proti těm, kdo otevřeli zcela novou frontu: jejími bojišti mají být ulice pokojných měst a oběťmi civilisté. Co se stalo včera, není odveta. Je to jediný způsob, jak zabránit tomu, abychom nemuseli sledovat opakování tragédie New Yorku, tentokrát třeba v Londýně, Paříži nebo v Praze.
