Černé zlato prýští z útrob země v deltě Nigeru proudem. Přesto mnozí místní naříkají: Bez ropy by nám bylo líp. Z miliard dolarů, které končí na bankovních účtech těžařských společností a představitelů nigerijské vlády, totiž nevidí prakticky nic. Většina obyvatel ropného regionu musí vyžít s méně než dolarem na den.
Nigérie
|
Na třicet milionů obyvatel navíc už celá desetiletí žije v podmínkách obrovské ekologické katastrofy. Toxická surovina uniká ze zastaralých vrtů a ropovodů do vody, mokřadů i půdy a těžaři si dávají při řešení havárií na čas.
Když svět na jaře sledoval únik ropy do Mexického zálivu, málokdo věděl, že v deltě Nigeru čelí podobným nehodám už několik desetiletí. Spojené státy i Evropa to ignorují, upozornil na konci května britský deník Thé Guardian.
Nigerijská vláda napočítala jen od roku 1970 do přelomu tisíciletí na sedm tisíc úniků ropy. Tamní přírodu zamořilo za poslední půlstoletí až 1,5 milionů tun toxické suroviny, což je asi padesátinásobek toho, co vyteklo z havarovaného tankeru Exxon Valdez v roce 1989, připomněl list.
Ropa a kyselé deště zabíjejí ryby a ničí úrodu
"Čelíme nepřetržitým ropným únikům ze zarezlých trubek, některé jsou staré i čtyřicet let," postěžoval si například regionální politik Bonny Otavie. Ropné společnosti si dle aktivistů z dodržování předpisů velkou hlavu nedělají a vláda na ně netlačí. Přírodu navíc ničí kyselé deště, následek spalování plynu, na který jsou nigerijská ropná ložiska bohatá.
Hannah Baageová jde ropou zamořeným potokem v deltě Nigeru (10. června 2010)
Počáteční euforii z nálezu obrovských zásob ropy tak u místních rychle vystřídalo zoufalství. A zdravotní potíže ze života v zamořeném prostředí nejsou jedinou starostí obyvatel delty. Kromě toho, že se k penězům z lukrativní těžby nedostanou a žijí v otřesných podmínkách, se už ani nemohou vrátit k tomu, co je živilo před tím, než se na sklonku 50. let minulého století vrhly na oblast těžařské společnosti.
Nigérie by byla lepší bez ropy, myslí si místní
Spousta obyvatel vyžila z rybolovu či zemědělství. Příroda je už ale na mnoha místech tak zamořená, že třeba ulovit rybu je nadlidský výkon. "Jako kluk jsem mohl jít na řeku s prutem a sítí a vrátit se s dostatkem ryb k nakrmení celé rodiny. Obvykle ještě zbylo dost k prodeji, z čehož jsme měli peníze na školu," zavzpomínal před pár lety v magazínu National Geographic Isaac Osuoka z města Akinima.
Předměstí města Port Harcourt, centra delty Nigeru. Lidé tu žijí v otřesných podmínkách
A tak není divu, že se spousta obyvatel delty dívá na ropné bohatství jako na své prokletí. "Můžu říct toto: Nigerie byla mnohem lepší místo bez ropy," prohlásil Osuoka a podobným názorem se netají ani další Nigerijci.
Ropné společnosti se brání, že za úniky ropy nemůže jen zastaralé vybavení, ale často i místní ozbrojenci, kteří kromě únosů zaměstnanců těžařských firem útočí i na ropná zařízení. A drahocennou surovinu prý kradou. Třeba firma Shell tvrdí, že 98 procent všech ropných havárii mají na svědomí právě sabotáže a krádeže.
Ropná zařízení na Bonny Island v deltě Nigeru na archivním snímku
Realitou je, že se delta Nigeru dlouhá léta povstalci jen hemžila. Kromě obětí na životech mohli také za obrovské ztráty nadnárodních společností i státu, který část ropného průmyslu kdysi znárodnil. Kvůli ozbrojencům kleslo množství denně vytěžené ropy ze dvou milionů barelů zhruba na 700 tisíc. Armáda proto proti rebelům několikrát nesmlouvavě zasáhla. Umíraly přitom stovky lidí.
Dvacet tisíc rebelů složilo zbraně, další ale ožívají
Letos zesnulý prezident Umaru Yar'Adua ale loni přišel s amnestií a rekvalifikačním programem pro ty rebely, kteří se ozbrojeného boje vzdají. Zbraně nakonec složilo na 20 tisíc povstalců, uvedla před nedávném agentura AFP. Situace v regionu se na čas zklidnila a množství denně vytěžené ropy vyskočilo zpět na dva miliony barelů.
Povstalci z Hnutí za osvobození nigerské delty
Jenže v posledních dnech a týdnech přibývá zpráv o nových únosech těžařů, atentátech a útocích na ropná zařízení. Hlásí se k ním povstalci z Hnutí za osvobození nigerské delty (MEND), respektive to, co z něj po amnestii zbylo.
Tak třeba na začátku listopadu unesli rebelové z MEND 19 rukojmí z těžební plošiny firmy Afren u pobřeží Nigérie, vojsku se je ale povedlo po několika týdnech osvobodit. V půli měsíce unesli dalších sedm těžařů a zaútočili na ropovod Warri-Escravos. Armáda proto zahrozila dalším tvrdým úderem a při razii zatkla desítky lidí.
MEND tvrdí, že bojuje za spravedlivější dělbu bohatství z těžby ropy. Od nigerijské vlády požaduje více peněz pro ropný region. Vláda požadavek odmítá a namítá, že MEND krade ropu z vrtů a prodává ji do zahraničí.
