Válka na Srí Lance sice skončila, ale ráj je ještě daleko

Byl to jeden z nejkrvavějších konfliktů ve světě. Srílanští Tamilové proti srílanským Sinhálcům. Ti první se začali v roce 1983 ozbrojeným bojem domáhat vlastního státu. Jejich snaha dopadla neúspěšně, v květnu byli poraženi a válka po 26 letech skončila. Zemřelo při ní sto tisíc lidí.

Občas kráva, pár psů, Srílančané, kteří se koupou v Bengálském zálivu oblečení, a poblíž vojáci se samopalem. Jsme na Srí Lance v blízkosti námořní základny, kterou kdysi bombardovali rebelové z řad tamilských Tygrů. Také některé domy v okolí vypadají jako po bombardování. Ty v prosinci 2004 smetlo tsunami.

Tak vypadá Nilaveli, krásná pláž na severovýchodě Srí Lanky. Od tsunami není podle místních tak zářivě bílá, ale je dnes plna očekávání.

Občas nějaká kráva, pár psů, z jedné strany rybářské čluny, pár zahraničních turistů, kteří se koupou v Indickém oceáně, vojáci v nedohlednu. Tak vypadá pláž v zátoce Weligama na druhém konci země, na jihu ostrova. Po tsunami se nezměnila, ale i ona je dnes plna očekávání.

Na co a proč se na plážích čeká?

Tužby i malé naděje?

"Ještě před několika týdny zde bylo jen pár lidí. Dlouho se sem nejezdilo. Najednou se turisté, domácí, Indové, ale i z dalších zemí, objevili. Očekávání jsou obrovská, ale je brzy po válce, aby se dalo říci, jak se to bude vyvíjet," říká mi v restauraci u pláže Nilaveli Jan Pavelka, který působí za společnost Člověk v tísni v šestnáct kilometrů vzdáleném městě Trincomalee.

Obyvatelé Srí Lanky

Ostrov má přes dvacet milionů obyvatel, 70 procent tvoří Sinhálci (buddhisté), dvacet procent Tamilové (hinduisté) a zbytek muslimové a křesťané.

Naráží tak na to, že se nacházíme v oblasti, kde s přestávkami 26 let zuřila válka mezi srílanskou armádou a tamilskými povstalci. Právě Tamilové tvoří v této části země většinu. A Pavelka ví, o čem hovoří - jen několik kilometrů severně od poklidné pláže stavěl Člověk v tísni v květnu uprchlický tábor Pulmoddai pro osm tisíc Tamilů, kteří museli opustit v důsledku bojů domovy.

"Určitě se to teď zlepší, je to spása, že boje skončily," tvrdí i finanční manažer hotelu Nilaveli Beach, který přiléhá k pláži.

Všude v okolí se skutečně upravují silnice, po mnoha letech má být otevřeno pro civilisty i letiště v Trincomalee. Vždyť cesta autobusem z metropole Kolomba, která neměří ani 200 kilometrů, sem trvá dlouhých pět až šest hodin.

 

"Je to nádherné klidné místo, byla by škoda, kdyby se turisté nevrátili," myslí si i Marek Němec, šéf české cestovní kanceláře Siam Travel, který zde byl snad už dvacetkrát. Zda se návrat podaří, však zatím netuší ani on.

V této části Srí Lanky totiž ještě stále narazíte u silnic každých sto metrů na vojáka a opevněná střelecká postavení. V Agbopuře či dalších zdejších vojenských stanovištích jsou na silnicích pořád zátarasy a vozidla i cestující jsou pečlivě kontrolováni. Tamilští povstalci sice byli poraženi, dokonce se v některých předtím pro svět uzavřených oblastech na severu a východě země připravují na srpen místní volby, ale to, zda mír vydrží, se uvidí.

Socialistické zřízení

Slovo socialistická má země i ve svém oficiálním názvu - Demokratická socialistická republika Srí Lanka. A vlády měly tendenci mít mnohé státní podniky, teprve nedávno se začalo privatizovat. Trvají na povinné školní základní docházce, proto většina Srílančanů umí psát i číst. Což není v této oblasti Asie obvyklé.

To na jihu, kde válka nezuřila, nejsou vojáci v dohledu. Jenže v důsledku války i někdejšího tsunami chybí také tady více zahraničních turistů, od kterých si místní slibují rozpumpování strádající ekonomiky.

"I když se zde nikdy nebojovalo, nestal se tady žádný teroristický útok a po tsunami bylo v této části Srí Lanky už mnoho hotelů a penzionů dávno opraveno, pořád čekáme na větší počet zákazníků," vysvětluje štíhlá blondýnka Lucie Martínková. Ta pracuje ve Weligamě na zvláštním místě. Je ředitelkou hotelu Weligama Bay Resort. Česká ředitelka v zařízení, které postavili čeští investoři.

I když zde skutečně válka nebyla, příběh je to v něčem podobný tomu z Nilaveli. Tsunami spláchlo rozestavěný hotel. Pak informace o bojích, přestože stovky kilometrů vzdálených, omezily přísun turistů. A letos do toho nastoupila celosvětová ekonomická krize, která cestovnímu ruchu rozhodně nepřeje. "Přesto se to o něco zlepšuje, uvidíme, až nastane hlavní sezona," říká Martínková a myslí na zimu, kdy je zde, podobně jako v Thajsku, nejvíce lidí.

   

Euforie i koncentráky

Mahinda Radžapaksa mezi studenty. Mahinda Radžapaksa na oslavných billboardech. Mahinda Radžapaksa každý den na stránkách novin, z kterých nepokrytě čpí propaganda a ohýbání zpráv podle potřeby. Radžapaksa je prezidentem Srí Lanky (mimochodem: ve vládě má 113 ministrů, což je zřejmě světový rekord!), kterého za ukončení a vítězství ve válce velebí většinoví Sinhálci (těch je 70 procent, Tamilů dvacet a muslimů deset procent z více než 20 milionů obyvatel).

Jistěže, i mnoho menšinových Tamilů si přálo ukončení bojů (jiní zase podporovali vznik vlastního státu), ale pořád se cítí ve své zemi jako občané druhé kategorie. Mají v průměru horší výdělky, hůře se dostávají do významnějších pozic a některé jejich oblasti jsou (po čínském vzoru z Tibetu či Sin-ťiangu?) postupně osídlovány sinhálskými vojáky s rodinami i obchodníky.

   

Slavný čaj

Když ve druhé polovině 19. století skosila kávu nemoc, začali zde angličtí kolonizátoři pěstovat čaj. Zejména v oblasti kolem Nuwara Eliya v centru ostrova. A čaj je to od té doby vynikající a proslavený po celém světě. Největším odběratelem je Rusko.

Konec války přinesl totiž nejenom naději a očekávání. Strašidelná a pro mezinárodní společenství zatím neřešitelná je situace Tamilů v některých uprchlických táborech.

V největším z nich, který se jmenuje Manik Farm a je na severu v distriktu Vavuniya (60 kilometrů od Trincomalee), se stále tísní 230 000 lidí. "Cestoval jsem po světě a viděl podobná místa, ale tady byly ty nejotřesnější scény, které jsem viděl," řekl o táboru po své návštěvě generální tajemník organizace OSN Pan Ki-mun před několika týdny.

Humanitární organizace dokonce hovoří o tom, že tábor připomíná koncentrák. Je plně pod kontrolou srílanské armády a cizincům není dovoleno zkoumat situaci. Za posledních několik týdnů se v něm sice zlepšilo zásobování jídlem a vodou, ale neoficiální zprávy hovoří o tom, že existují stále dvě části tábora (jedna dostala název Bod nula), mizí tam bez vysvětlení muži a ženy a děti jsou sexuálně zneužívány. Jenže prezident Radžapaksa opakuje, že "je nutné prověřit totožnost všech uprchlíků, zda mezi nimi nejsou tamilští teroristé".

Zřejmě i jsou, ale vše probíhá skrytě, bez kontroly a lidi jsou podle všeho následně vězněni a možná i popravováni bez soudů. Navíc se jedná o tábor, který je skutečně ve světové historii uprchlíků unikátní - většina lidí do něj neuprchla, ale byla do něj nahnána armádou.

Běžný Sinhálec vám však na Srí Lance řekne, že je to všechno zahraniční propaganda a nic podobného se neděje. Tamilci se bojí mluvit a jejich rozsáhlá diaspora v zahraničí (hlavně v Kanadě, Británii a Německu) označuje oficiální zprávy ze své vlasti za lži. Tradiční nedůvěra a nenávist mezi Sinhálci a Tamily tak nebere konce.

Co bude dál?

Co vidět

Srí Lanka je místem, kde pořád přetrvává silný buddhismus a místní kláštery jsou velmi vyhledávané. Je zde také několik starověkých a středověkých měst se vzácnými památkami, stovky vodopádů, stáda divoce žijících slonů a stovky kilometrů kvalitních pláží. A dnes i zajímavé přírodní rezervace.

Přes všechny tyto problémy je na celé Srí Lance zřejmé a dá se to poznat na každém kroku, že země se snaží rychle vzpamatovat z válečné katastrofy, tak jako se nakonec probrala i z ničivého tsunami. Toužebně očekává investice ze zahraničí (v nich zatím dominuje Čína) a stejně toužebně vyhlíží turisty. S napětím v červnu čekala i na déšť, který by zalil vyschlé čajové plantáže, aby nezkrachoval obchod s nejvýznamnější místní surovinou.

Déšť do krásných kopců kolem Nuwara Eliya, kde najdete čajové keře všude, nakonec dorazil. Dorazí ale trvalý klid i na sever a východ ostrova, které byly zmítány konflikty? Všichni by to chtěli.

Zatím však Srí Lanka žije mezi vysněným rájem, ke kterému má na mnoha místech od Nilaveli po Weligamu blízko. Ale mezitím v táboře Manik ještě neskončilo peklo.

Zda něco vyhlížíme? Ano, vás turisty

Pokud chcete znát hned odpověď na otázku, zda jet po konfliktu na Srí Lanku, tak zní ano. Je to nádherná země se stovkami zajímavých míst. A pokud k tomu potřebujete slyšet (protože již léta čtete informace o válce v této zemi), zda už je tam bezpečno, tak relativně je tam v současnosti po skončení války bezpečno.

Ale...

Jak například vysvětlit, že na ostrov ve tvaru slzy dorazí za rok pouze 400 tisíc zahraničních turistů? Přitom na 50 minut letu vzdálené ostrůvky Maledivy až dva miliony, a do Thajska dokonce milionů dvacet?

Válka, tsunami, válka

Nejdříve vlna tsunami v prosinci 2004 smetla na Srí Lance nejenom tisíce domů, hotelů, vesnic, měst a připravila o život kolem 50 tisíc lidí, ale smetla i do té doby pořád rostoucí zájem o návštěvu této jihoasijské země. Stalo se to i v případě Čechů, kterých se zde objevovalo před tsunami několik tisíc ročně. Jenže ČSA zavřely s lety do Kolomba krám, podobně jako některé další evropské letecké společnosti. A ze zahraničím dodaných peněz na obnovu po katastrofě se mnoho rozkradlo. I dnes sice poznáte na mnoha místech, kudy vlna tehdy šla, ale turistů se to tolik netýká.

Morovou ranou pro cestování byla také přes dvě desetiletí trvající válka na severu a východě ostrova. Žádný zahraniční turista při ní nezahynul a v podstatě se návštěvníků ani nemohla dotknout, protože do válečných zón se normální smrtelník nedostal. Zastavila ho armáda.
O turistech se hovoří dnes především proto, že Srí Lanka by z nich mohla dobře žít. Odhady expertů hovoří o tom, že může tvořit asi pětinu ekonomiky, i když jsou potřebné miliardy dolarů na zlepšení služeb, a především dopravní infrastruktura.

Špatné silnice a šizení

I místní zkorumpovaná vláda si to uvědomuje. V mnoha částech země se stavějí nové silnice, budou se otvírat další letiště a upravovat přístavy. Čeká se nápor lidí ze střední třídy z blízké Indie. Co však může v místním pojetí znamenat rychlost, si uvědomíte, když víte, že první dálnice země, která má vést z Kolomba na jih ostrova, se staví už léta a termín dokončení se neustále posouvá. Prý bude hotova za dva roky.

A ještě jedna věc, která turisty může zatím odrazovat. Před cestou na Srí Lanku jsem si přečetl v průvodci Lonely Planet věty, kterým jsem až tolik nevěřil. Zněly: "Tohle se nedá napsat nějak diplomaticky: mnozí Srílančané se pokoušejí ošidit cizince úplně na všem... Ve většině hotelů jsou dvojí ceny - jedna pro místní, druhá pro turisty, a místní úřady svévolně zvyšují ceny vstupného, které jsou i dvacetkrát vyšší než ty pro místní." Bohužel. Je to pravda.

Přesto na Srí Lance všude zní, že chtějí přivítat více turistů. Co s tím udělají, je jen na Srílančanech samých.