Výnos komplikované rošády? Pár miliard. A hlavně - pod rouškou povodní zvýšit daně, což si Špidlovi socialisté dávno vetkli do partajního programu. Mohou nyní lidu předvést, že na ty boháče rázně sáhli. Unionisté se pochválí, že na ně nenechali sáhnout tak moc. A lidovci zas, že ochránili vinaře. Každý má nějaký bod, koaliční stojednička může hlasovat.
Člověk, občan, volič by však měl chápat, proč ty které daně platí, měl by rozumět smyslu snižování jedné berně a zvyšování druhé. Třeba proč rum podraží a pivo ne. Nebo proč zrovna ti, kdo už teď platí nekřesťansky vysoké daně z příjmů, mají jako jediní platit ještě víc. Jinak získá dojem, že ho stát jednoduše žulí a maskuje to složitým vršením čísílek, procentíček a názvů roztodivných berní.
Vláda říká: důvodem reformy jsou povodně a škody. To jsou ovšem mimořádné události. Oč srozumitelnější by v takovém případě byla třeba jednorázová povodňová daň (z čehokoli). Pokud by vláda přidala na hromádku ještě velmi slušné výnosy z privatizace a zahraniční pomoc, pořádně seškrtala státní výdaje, na počátek obnovy země by jí peníze bohatě stačily.
I občan, by pak pochopil, že po přesně vymezenou dobu zaplatí víc, a přijal by dočasnou "sankci" bez reptání jako svůj mimořádný příspěvek vlasti v mimořádné situaci. Kabinet na počátku vládnutí slíbil, že připraví velkou reformu veřejných financí. Než by se prostavěly zmíněné mimořádné peníze, mohla by být hotova. Mohla být oproštěna od povodňového flikování. Mohla i respektovat vládní slib, že břemeno daní neporoste. A co je podstatné - vydržela by déle než do další velké vody.
