Měl jsem štěstí, že si mne Václav Havel vybral za nejbližšího spolupracovníka už v létě roku 1989, takže jsem ho mohl poznat zblízka. Tento světově uznávaný dramatik nebyl v osobním kontaktu žádným suverénem, který by byl přesvědčen o své jedinečnosti, který by dával najevo nějakou svou výjimečnost.
Vladimír HanzelJe český hudební publicista a kritik. V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF a Verejnosti proti násiliu s tehdejšími představiteli komunistické moci. V letech 1990 - 2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu. Zdroj: Wikipedie |
Situace kolem Havla začala na sklonku léta 1989 houstnout. Po Praze kroužily americké a západoevropské zpravodajské týmy. Každý z nich chtěl pořídit rozhovor s Václavem Havlem. Na mne padl nelehký úkol kromě jiného selektovat tato média. Nebyla to lehká úloha, musel jsem dělat "zlého muže", postupovat někdy až tvrdě. Zdvořilý Havel by je odmítnout nedokázal.
Idea Občanského fóra se upekla u Havlů doma po jeho příjezdu z Hrádečku v sobotu 18. listopadu 1989 odpoledne. OF se zrodilo o den později v Činoherním klubu v Praze. Bylo to celé jedna velká improvizace. Úvodní prohlášení OF mi Václav nadiktoval v divadelní šatně Činoherního klubu, kam jsme se uchýlili již odpoledne, čtyři hodiny před zahájením veřejného setkání.
A od té doby jsem měl před sebou jiného Havla. Sice základní zdvořilost v něm zůstala, ale veškerá váhavost a nerozhodnost byly pryč. Zničehonic se z něj stal vůdce, který uděloval pokyny, který měl jasno v tom, jaký krok je třeba udělat teď, jaký za den. Všichni ho poslouchali na slovo.
Jako prezident byl opět ten slušný, zdvořilý, váhavý Havel. Pochopil jsem však, že pod touto slupkou se vždy skrýval člověk s obrovskou vůlí, člověk, který měl jasno v morálních imperativech. A to mu zůstalo až do posledního dne.
