Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVáclav Klaus slaví v sobotu 19. června osmdesátiny. „Je to krásné jubileum, že jsem se toho dožil. Musím říct, že ve svém okolí neznám snad nikoho, kdo by byl starší než já,“ řekl na začátek Klaus.
Bilancující díl pořadu Rozstřel začal symbolicky otázkami na Klausovo dětství, narodil se v roce 1941 během druhé světové války.
„Když o tom hlavně v Německu vyprávím, tak trochu provokativně neříkám, že jsem se narodil v Československu, ale v protektorátu. Žili jsme v centru Prahy, v kilometrovém okruhu kolem nás byly vybombardované domy, při hlášených náletech jsme běhali z pátého patra do sklepa. Takže to nebylo úplně jednoduché dětství,“ vzpomínal Klaus.
Souhlasil, že se jeho zážitky z dětství později odrazily v politických názorech a „ostražitosti“ vůči Německu. „Od chvíle, kdy jsem dokázal číst a studovat, tak jsem pochopil, že po celá staletí jsme se utkávali zejména s germánským živlem. V porovnání třeba s Ruskem,“ poznamenal bývalý prezident.
U dětství Klaus ještě zůstal a rozmluvil se o svém otci. „Tím, jak zemřel už v roce 1974. tedy před mou politickou kariérou, tak se o něm moc nemluví. Pocházel z malé vesničky u západočeského Nepomuku a byl odtamtud snad první, kdo vystudoval střední obchodní školu. Byl nesmírně pracovitý, poctivý a dostal se do Prahy, ale myslím, že do ní jako vesnický člověk ani nepatřil. Jeho největší radost byla pomáhat na žních, miloval přírodu a hory. To je to dominantní, co mi utkvělo, tam nebylo žádné intelektuálství, spíš určitá zemitost.“
Dětství Klaus prožil hlavně ve městě, podle svých slov však trávil i díky otci hodně času v přírodě, zejména o prázdninách. „Tehdy se jezdilo na letní byt. Takže jsem byl zvyklý, že 30. června po konci školy, dostal jsem vysvědčení, zamířili jsme na hlavní nádraží a odjeli do Sudoměřic u Tábora. Tam jsem strávil léto až do 31. srpna.“
Moderátor Jaroslav Plesl zavedl řeč i na jeho vztah ke sportu. „Zkoušel jsem leccos. Na gymnáziu, kam mimochodem chodil i prezident Edvard Beneš, se hrál basketbal, takže ten jsem hrál intenzivně. Z čehož byl můj tatínek, vášnivý turista, velmi zklamán, že trávím čas v zaprášené tělocvičně.“
Klaus vystudoval Vysokou školu ekonomickou. V Rozstřelu přiznal, že když se na školu hlásil, tak úplně nevěděl, co studium obnáší. „Tehdy jsme měli kratší střední školu. Vybavuji si, že jsem maturoval v úterý, a v pátek jsem pak měl 17. narozeniny. Takže hrozně brzy na rozhodování o životě, o světě, nebylo to snadné. Přiznám se, že jsem netušil, co vlastně ekonomie obnáší,“ vysvětlil s úsměvem.
Na škole byly podle něj důležité také jazyky. „Bylo důležité, že ten obor nutil člověka čtyři roky učit tři jazyky, čtyřikrát týdně. Takže jsem měl ruštinu, angličtinu a němčinu. Zejména němčina byla v mých politických začátcích hodně užitečná.“
Institut Václava Klause vydal sérii textů ke koronavirové pandemii knižně |
Na VŠE se také seznámil s manželkou Livií, se kterou má dva syny. „Byla o tři ročníky níž, takže prakticky nebyla možnost setkat se na nějakém předmětu. Ale protnuli jsme se na volitelném kurzu španělštiny. Při čekání před učebnou slovo dalo slovo, zjistili jsme, že oba bydlíme na Vinohradech, tak jsme po konci kurzu šli spolu pěšky kolem Riegrových sadů domů,“ popsal seznámení Klaus.
Na vysoké škole také zažil „taní“ komunismu v 60. letech. Spoluzakladatel ODS vzpomínal, jak se v té době rozvinul život v nejrůznějších dimenzích, fungovaly jazzové kluby, vládl kulturní svět. Praha podle něj žila.
Působil v Ekonomickém ústavu Akademie věd, po srpnu 1968 však z něj musel odejít a šel do Státní banky československé. „Měl jsem před sebou otevřený svět, to pak ale na dvacet let skončilo.“
V 70. letech se o něj začala zajímat také StB. „Pokud člověk nešel s plakátem přes Václavské náměstí, tak to nějak dopadlo. Byl jsem párkrát předvolán na ministerstvo vnitra, že jsem se setkal s člověkem, později odhaleným jako americký agent a vyhoštěným. Nebo když volala manželka se sestrou v Austrálii, tak hned druhý den se na to ptali. Takže člověk to permanentně vnímal, na druhé straně tomu nemohl podlehnout a choval se normálně.“
Zeman o Klausovi: Poslední mohykán svobody, žádný zaprášený oleandr v koutě |
Období konce komunismu nazval érou, kdy všichni čekali a doufali, že režim padne. „Intenzivně jsem sledoval dění proti režimu v Polsku. Jak člověk nemohl na západ, tak do Polska nebo Maďarska jsem jezdil celkem často a byl v kontaktu s tamní odbornou komunitou. Asi tak ve druhé polovině 80. let začínalo být i tady jasné, že ke změně dojde, ale hloubku té změny si člověk nemůže uvědomit,“vzpomínal.
Proti jeho slovům však vypovídá rozhovor, který poskytl v Americe pro Chicago Tribune. Mluví v něm otevřeně o tom, že se „Československo připravuje na dobu po konci socialismu, má náskok oproti jiným socialistickým zemím a až ten moment brzy nastane, tak bude stát jinde než ony.“
Václav Klaus, bývalý prezident ČR hostem pořadu Rozstřel. Moderuje Jaroslav Plesl.
Nedlouho po prvním rozhovoru poskytl další interview pro Boston Public Radio, kde se dostalo i na dotazy posluchačů. „To poslouchal kdejaký emigrant, takže začali bouřit a já neměl důvod komunistický režim bránit. Ale říkal jsem si, že jestli to poslouchá někdo z StB, to by mohl být problém. Naštěstí už tehdy tolik nestíhali,“ dodal s úsměvem Klaus.
Předposlední otázka byla filozofického rázu. Moderátor se zeptal, co považuje v životě za nejcennější.
„Tyhle vznešené otázky se ostýchám zodpovídat. Myslím, že jsem vždy měl takovou ambici, že se člověk nesmí flákat, nesmí promarnit ani minutu života, koukat do blba a ležet. Snad mě to ani v osmdesáti neopouští, když se vztekám, bouřím, píšu, vystupuji, přednáším,“odpověděl Klaus.
Na otázku, co bývalý prezident dostane k narozeninám uvedl s úsměvem, že určitě hromadu lahví.
Václav Klaus se narodil 19. června 1941 v Praze, kde strávil většinu dětství. Vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické, pracoval v Ekonomickém ústavu Akademie věd, Státní bance československé, či později znovu v Akademii v Prognostickém ústavu.
Do politiky vstoupil krátce po 17. listopadu 1989. Byl ministrem financí, stál u zrodu ODS a jako její předseda se stal premiérem.
Tehdy se podílel na dojednání rozdělení Československa 1. ledna 1993. V dalších letech se zapsal podílem na takzvané opoziční smlouvě, po přelomu století pak úspěšně kandidoval na prezidenta.
V roce 2003 vystřídal Václava Havla a stal se druhou hlavou České republiky. Během jeho dvou funkčních období ČR vstoupila do EU a v roce 2009 jí předsedala, Klaus také přes nesouhlas podepsal Lisabonskou smlouvu. Kritiku pak vzbudila třeba jeho amnestie ze závěru úřadu v roce 2013.
Po skončení prezidentského mandátu Klaus působí ve svém Institutu Václava Klause a zůstává veřejně aktivní. Dlouhodobě je známý svými euroskeptickými názory či kritikou environmentalismu. V nedávné době výrazně vystupoval s názory na pandemii koronaviru. Jeho činy a výroky z poslední doby naznačují možný návrat do politiky.
