Lipnice 1988. Václav Havel zde prolomil veřejné mlčení trvající 19 let

V závětří 130. výročí narození Jaroslava Haška jsou letos i další významná data spojená s Lipnicí. Před čtvrtstoletím vystoupil na folkovém festivalu pod hradem Václav Havel. Bylo to více než rok před 17. listopadem 1989. V Lipnici skončilo Havlovo veřejné mlčení trvající od konce šedesátých let.

Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce 1988. Bylo to Havlovo památné vystoupení. Bez přípravy, rovnou z hlediště. Nikdo z diváků jeho vystoupení vůbec nečekal. | foto: ČTK

Škoda kaňky na akci dozajista smysluplné. Tak zhodnotilo v roce 1988 komunistické Rudé právo vystoupení Václava Havla na festivalu Folková Lipnice.

U tisíců diváků tehdy překvapení vystřídalo nadšení. Chvilku asi nemohli uvěřit tomu, že k nim opravdu mluví muž, kterého tehdejší vedení státu pokládalo za nepřítele číslo jedna.

Haškova Lipnice se vždy těšila velkému zájmu návštěvníků. Tento snímek je z roku 1961. Festivalů v té době bylo velmi málo.

"Publikum zkamenělo jako v pohádce a nevěřilo," popsal později novinář Jan Rejžek, který festival v Lipnici tehdy konferoval.

Havel mluvil jen krátce. Řekl, že je v Lipnici poprvé. Atmosféra hudebního setkání jej uchvátila. Cítil s ostatními diváky vzájemné porozumění, spikleneckou pospolitost.

Akci poté udělala reklamu Svobodná Evropa. Po Listopadu se o festivalu psalo, že byl prodchnut duchem svobody a stal se prvním signálem politických změn, které později nastaly.

Folková Lipnice zanikla, Haškova vydržela

Folková Lipnice je spojena hlavně s druhou polovinou osmdesátých let. Vystupovali tam zpěváci, kteří byli velmi kritičtí vůči režimu.

"V té době měl folk silný protestní étos," říká Marek Hanzlík, místostarosta Lipnice a kastelán tamního hradu. Po roce 1989 se tradice těchto festivalů postupně vytratila. Do dnešních dob se však zachovala jiná tradice festivalů humoru a satiry - Haškova Lipnice.

Existuje filmový záznam z konce padesátých let dokazující, že už tehdy přijely do amfiteátru pod hrad davy lidí. Z pódia tam řečnil zástupce vlády, komunista Václav Kopecký i sovětský herec a politik Nikolaj Čerkasov.

Podobných oficiálně propagovaných festivalů bylo před rokem 1989 velmi málo. Většinou nesly jméno osobností, jež měly spojitost s místem konání. "Byla to třeba Smetanova Litomyšl nebo Jiráskův Hronov," vysvětluje Marek Hanzlík.

Starší obyvatelé obce dodnes vzpomínají, jak na Haškově Lipnici vystupovali Jan Werich, Miroslav Horníček i divadlo Semafor v době své největší slávy. "Tam opravdu jezdili všichni umělci, kteří něco znamenali," potvrdil Richard Hašek, vnuk autora Švejka.

Pod hradem zpívali i Waldemar Matuška, Eva Pilarová či Olympic. Tehdy nebylo možné běžně vídat naživo slavné umělce, proto byl vždy amfiteátr zcela plný.

Po revoluci ztratila přehlídka dotace z oficiálních míst

"Časopis Dikobraz tam pořádal velké výstavy kreslených vtipů. V diskusích tam tehdy vystupovali i současníci samotného Jaroslava Haška, kteří na něj vzpomínali," doplnil Marek Hanzlík.

Takto vypadalo parkoviště pod hradem během červencového festivalu v roce 1961.

Festivaly v Lipnici natáčela kdysi i Československá televize. Po roce 1989 ztratila přehlídka štědré dotace z oficiálních míst a navíc musela čelit náhlé konkurenci mnoha nových festivalů.

V posledních dvou letech drží tradici Haškovy Lipnice pravnuk světově známého spisovatele Martin Hašek, který v obci provozuje slavný hostinec U České koruny.

Letos se festival koná v sobotu 15. června a nebude chybět divadelní zpracování Osudů dobrého vojáka Švejka. Po obci budou chodit c. k. jednotky v dobových uniformách a potomci Haška budou podepisovat jeho knihy. Zazpívají mimo jiné Miroslav Žbirka a Ivo Jahelka.

Zákulisí Havlova vystoupení: tréma, do toho hasič a hodně podpisů do občanek jako od Jaggera

Co předcházelo památnému vystoupení Václava Havla v Lipnici na folkovém festivalu v roce 1988 popsal publicista Jan Rejžek v rámci projektu Paměť národa.
Rejžkova vzpomínka: Musel se podepisovat jako Jagger
"Jako konferenciér v Lipnici nad Sázavou jsem zjistil, že je tam pro diváky problematická pasáž vždycky, když se mění kapely a staví aparatura. Jak tyhle pauzy vyplnit? Už tehdy jsem znal režisérku Helenu Třeštíkovou, která náhodou jela na Lipnici točit pár záběrů. Řekl jsem: 'Heleno, já tě vytáhnu během pauzy a prostě bude rozhovor o tvé profesi a o mládeži.' Souhlasila. A najednou mi tam moje známá dramaturgyně Jarmila Poláková říká: 'Hele, je tady Vašek.' Odpověděl jsem: 'Hele, mně je to jedno, ale bude průser.' A ona: 'No, bude průser. Hele, tak já se jdu zeptat.'
A milá Jarmila šla do zákulisí, kde se ptala opravdu těch pravých: Honzu Buriana tam našla, Petra Skoumala. Ti byli nadšeni, že Havel rozhodně. Tak přišla s tím, že jo. Říkal jsem znovu: 'No dobře, ale bude to strašnej průser.' A ona: 'No, to asi jo.' A šla pro Havla do hlediště. Já jsem mezitím uváděl nějakou kapelu. On přišel do zákulisí, měl strašnou trému a taky mi říkal to, co Jarmila Poláková. Upozorňoval mě, že kdyby mě zavřeli, tak mi dá příručku Jak se chovat ve vězení. Tak jsem mu poděkoval, to už jsme si možná tykali. A snad můžu prozradit to, co polidští jeho osobnost. Odbíhal na záchod z trémy. Mám dojem, že trému též zahnal panákem předtím, než vystoupil.
A teď něco zábavného: Už jsme byli spolu připraveni, že vystoupíme před diváky.
A najednou mi zezadu dopadla na rameno těžká ruka. Tak jsem si říkal - takhle to muselo dopadnout, samozřejmě. A to byl místní hasič jako z Formana a řekl mi: 'Vy to tady jako uvádíte ten koncert? Prosim tě, řekni lidem, ať uhnou, my tam s hovnocucem nemůžem zajet až nahoru k záchodům.' Odpověděl jsem: 'Teď ne, za chvíli, teď tady bude rozhovor.' Takže jsem setřásl toho hasiče. A když jsem řekl Havlovo jméno, tak těch několik tisíc lidí dostalo najednou 'infarkt'. Publikum zkamenělo jak v pohádce a nevěřilo. Naprostá většina znala možná jméno, rozhodně ne živého Václava Havla. Položil jsem mu dvě banální otázky, promluvil o spiklenectví. Říkal, že naposledy veřejně mluvil před devatenácti lety. Pak jsem mu poděkoval a lidi začali šíleně vyvádět. Řešili jsme, co máme dělat, jestli se máme vrátit a klanět se nebo co. A když ti lidi pochopili, že Havel už znovu nevyjde, tak začali proudit dozadu. Jako kdyby tam byl Jagger. Holky chtěly podpisy na ruce, do občanek."