Zaposlouchejme se:
- I Marie Součková předkládá objemnou "koncepci".
- I nyní se v ní popisuje chronický problém zdravotnictví: dluhy, dluhy a takřka žádná motivace lékařů, a hlavně pacientů šetřit.
- I teď se praví, že je třeba zdravotnictví "optimalizovat", "zefektivnit", "zracionalizovat".
Kdo to potřebuje přeložit do lidštiny, nechť čte: můžeme utrácet jen tolik, kolik máme, nesmíme peníze sypat do černých děr, zdravotnictví nemůže být nadále socialistickou samoobsluhou, v níž každý nakoupí, co hrdlo ráčí, a zaplatí jen to, co může, případně nezaplatí vůbec.
V bláznivé samoobsluze logicky rostou dluhy, stojí se v ní fronty na operace, uplácí se, veřejnými penězi se plýtvá za léky v ceně jedné vepřové flákoty a chybějí na léčení těžce nemocných.
Vše ve jménu solidarity ať už s trpícími či nemajetnými. (I toto konstatování je již součástí odrhovačky.) Pravicové reformy ztroskotaly na opatrnické levici, levicové na říznější pravici. Součková nyní předkládá levicovou, se silnou státní regulací...
Každá reforma, která může se zdravotnictvím cosi udělat, musí sáhnout na zaběhlý komfort a někomu ubrat na pohodlí - lékařům, pacientům či daňovým poplatníkům.
Všech se politici bojí. Vlády mezitím tiše hradí mnohamiliardové dluhy z našich peněz, z našich dnešních i budoucích daní.
Má koncepce ministryně Součkové šanci? Těžko. I ta musí někomu "brát", aby vůbec měla smysl. Taková sociální demokracie tu však ještě nevládla.
Ustrašenost politiků nás odsuzuje k "bezplatnému zdravotnictví", jehož mastné dluhy musíme neustále platit.
