V ústavech přibývá notorických útěkářů, policisty zaměstnávají stále častěji

Policejní pátrači se v posledních letech potýkají s novým fenoménem. Tím jsou takzvaní notoričtí útěkáři z řad mladistvých, kteří utíkají z ústavů a dětských domovů čím dál častěji. Někdy proto, aby kradli, jindy aby si "přilepšili" prodáváním vlastního těla.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Případ ze začátku týdne, kdy policisté od středy do pátku hledali svěřence ústavu ve středočeských Kosmonosích, je tak podle všeho spíše výjimkou. Údajně uprchlý odsouzený sexuální násilník totiž seděl v ústavu, zatímco policisté ho hledali u příbuzných a na dalších místech. On se přitom jen o hodinu opozdil z vycházky.

A ač se může takové pátrání jevit jako úplně zbytečné zaneprazdňování policistů a plýtvání penězi, mluvčí policejního prezidia Jaroslav Ibehej se takovému hodnocení brání. "Představte si, že jste třeba rodič a nahlásíte zmizení dítěte. Policisté vyrazí do terénu, pátrají. A ono se nakonec ukáže, že školák je třeba u babičky," obhajuje pátrání mluvčí.

Čtete rádi idnes.cz?

Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE

A nechce řešit ani to, kolik takové na první pohled zbytečné pátrání spolyká peněz. "To je značně individuální. Záleží na tom, kolik policistů je nasazeno, jestli a na jak dlouho vzlétne vrtulník s termovizí. Větším problémem je to, že pátrající policisté mohou chybět jinde," míní Ibehej.

Nepopiratelným faktem ale zůstává, že policejní pátrači mají rok od roku víc práce. Minimálně alespoň se svěřenci dětských domovů a jiných ústavů.

Přehled pátrání za období 1. 1. 2000 do 10.5.2010.
rok	pohřešovaní do 15 let z rodin	pohřešovaní svěřenci do 15 let	pohřešovaní do 18 let z rodin	pohřešovaní svěřenci do 18 let
2000	1158	1056	1542	1825
2001	1100	896	1400	1860
2002	1428	853	1921	1935
2003	1145	1293	1259	3144
2004	1007	1510	1293	3628
2005	989	1685	1141	4010
2006	962	1717	1128	4310
2007	967	1943	1317	4528
2008	931	1218	1537	5588
2009	951	1648	1281	4679
2010	194	325	393	1748

Zdroj: Policie ČR

Zatímco ještě před deseti lety pátrali policisté po 1825 uprchlících mezi 15 a 18 roky, kterým byl ústav příliš malý, loni už to bylo 4 679 pátrání, což je téměř trojnásobek. Nejaktivnější byli útěkáři v roce 2008, to bylo pátrání vyhlášeno dokonce 5 588.

Utečou, pak kradou nebo si vydělávají prostitucí

Co za tak markantním nárůstem vyhlášených pátrání stojí? Rozhodně ne to, že by se ztrojnásobil počet chovanců v ústavech. "Rychle přibývá notorických útěkářů, kteří z ústavu odejdou klidně i několikrát během jediného roku. Je to tím, že většina zařízení zkrátka nemůže své chovance držet násilím a oni se tak prostě sbalí a odejdou," popisuje mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká.

Chlapci a dívky navíc podle Kopecké často neutíkají jen tak. "Po opuštění ústavu si přivydělávají drobnými krádežemi nebo i prostitucí. Výjimkou nejsou ani případy, kdy je naši pátrači najdou, předají personálu ústavu a než dojedou zpátky na služebnu, už musí vyhlásit nové pátrání," uzavírá mluvčí kriminálky.

Podle Jana Smolky, ředitele Dětského domova se školou v ulici Jana Masaryka na Praze 2, opravdu útěků v posledních letech přibývá. "Ale je potřeba rozlišovat útěky plánované, kterých je například u nás minimum a útěky impulzivní, kdy dítě nezvládne nějakou stresovou situaci, přeleze plot a zmizí. Takových úniků nám přibývá," míní ředitel Smolka.

Zpověď útěkáře: Byl jsem jako v kleci

Osmnáctiletý Daniel není typickým obyvatelem výchovného ústavu. Nedostal se sem totiž proto, že by kradl nebo se jinak dostal do konfliktu se zákonem. Poslali ho sem rodiče, kteří už si s ním zkrátka nevěděli rady. "Bral jsem to jako trest, dokonce jsem jim řekl, že jestli mě dají do ústavu, tak snad ani nejsou moji rodiče," vzpomíná na loňské léto mladík, který studuje třetí ročník obchodní akademie.

A protože se Danovi nelíbilo, že najednou nemá spoustu volného času a život mu někdo organizuje, začal utíkat. "Připadal jsem si jako v kleci, tak jsem se někdy loni v srpnu sbalil a prostě jsem utekl," vzpomíná na první "výlet" Daniel.

Utekl ke kamarádovi na chatu, kde chtěl žít až do osmnáctých narozenin. Pak by byl volný. "Jenže mě práskla kamarádova babička," přibližuje krach plánu tmavovlasý mladík.

Rekordman se zlomeným srdcem

Podruhé odešel Dan letos v únoru, to už byl ve výchovném ústavu Klíčov v Praze 9. "To jsem byl pryč asi měsíc, vrátil jsem se sám, protože jsem měl strach, že mě vyhodí ze školy," říká Dan, který podle svých slov už teď drží rekord se 143 neomluvenými vyučovacími hodinami.

Další útěk přišel v květnu. "To jsem se rozešel s holkou, na které jsem hodně visel. Byli jsme spolu rok a půl a nechala mě kvůli někomu jinému," popisuje motiv předposledního útěku. Po opuštění areálu ústavu Dan normálně chodil do školy, bydlel u kamaráda a přivydělával si různými brigádami. "Na svobodě" si užil i velké letní prázdniny.

Policisté z kriminálky si pro něj přišli až v září, když už zase chodil do školy. "Zkusil jsem utéct, jenže jsem měl po celém dni stráveném v lavici zdřevěnělé nohy a navíc batoh. Ta mladá holka mě parádně sejmula a dala mi pouta," popsal neúspěšný útěk Dan.

Ve výchovném ústavu ale mladík dlouho nezůstal, asi 15 minut po tom, co ho tu policisté vyložili, se přes plot přehoupl znovu. "Krátce na to mi volala máma, ať neblbnu, tak jsem se vrátil," svěřil se útěkář Dan. Chce totiž dodělat maturitu a nastoupit do práce. "Na vysokou asi nebudou peníze," krčí rameny.

A slibuje, že už zkusí neutíkat. "Bydlím teď v bytě, svůj čas si můžu organizovat sám, jen se sem tam musím hlásit. A to je pohoda," uzavírá mladík, který přísahá, že ani jeden z útěků neplánoval a vždycky se rozhodl až na poslední chvíli.