Hlavní hvězdou mezi nyní vystavujícím kvartetem je nedávno zesnulý americký sochař Dennis Oppenheim (1938-2011). Na míru muzea a jeho okolí vytvořil šest obřích emblamatických instalací. V České republice se s ním diváci mohli setkat v létě 2007 během pražského projektu Sculpture Grande ; v jeho rámci vytvořil jakýsi tyčící se slepenec šedých záchodových mís. Umístil jej ve spodní části Václavského náměstí a působil dost odpudivě, čímž nejspíš plnil plní svůj cíl - vzbuzovat zájem kolemjdoucích.
Saint Etienne, Muzeum moderního umění: Instalace Dennise Oppenheima
Zato korejský malíř Chung Sang Hwa (1932) je v Česku zcela neznámý, byť jeho abstraktně-geometrické malby v modrošedých odstínech by si i u nás našly své přiznivce. Odosobněným malířským projevem by se dal přiřadit k okruhu umělců takzvaného konkrétního umění, mezi něž patří například Zdeněk Sýkora, Francois Morellet či Victor Vassarely. « Čím více se divák přibližuje detailu jeho výtvarného díla, tím hlouběji nahlíží do umělcova subtilního chvění a dostává se do meditativního prostoru," říká se silným maďarským přízvukem ředitel muzea Lóránd Hegyi. Výstavou dneska už váženého představitele korejské výtvarné scény sedmdesátých let muzeum ukazuje svou otevřenost vůči asijskému umění, které je v současnosti velice žádané, zejména na světových trzích.
Saint Etienne, Muzeum moderního umění - práce Chunga Sanga Hwaa
Třetím zastoupeným tvůrcem je Gianni Dessi (1955). Náleží té části italské umělecké scény, kterou ovlivnilo hnutí Arte Povera. V Saint Etienne jde o retrospektivu autorovy malířské a sochařské tvorby posledních deseti let. Třiapůlmetrová socha nahého klečícího muže otočeného čelem ke zdi, na rameni nesoucí na zdi namalovanou "černou díru" je něčím obdivuhodná, tajemná a varující. Poukazuje snad na nihilismus současné společnosti? Interpretací může být mnoho, rozhodně jde o respektuhodnou snahu spojit sochařství s malbou a umění se životem. Nejen sochy, nýbrž také Dessiho velkoplošné autorovy abstraktní obrazy z pryskyřice oslovují svou výstižnou strohostí.
Saint Etienne, Muzeum moderního umění: expozice Gianniho Dessiho
Krajina zvláštních bytostí
Češka Veronika Holcová (1973) ve své vlasti vystavuje poměrně často. Například roku 2008 se představila expozicí Moje Paměť v pražské Galerii Jiří Švestka. Nejemblematičtější obraz výstavy znázorňoval osamělého hominoida s "pyj-kyjem", kterak putuje metafyzickou krajinou, zatímco nebe pokryté hvězdnou oblohou se chystá explodovat.
V grafickém kabinetu muzea v Saint Etienne je představen chronologický přehled umělčiných kreseb, malovaných ovšem olejem, z let 2008-2011. Smutné víly, indiáni, poutníci, hominoidi i ekvilibristé, zjevující se na bílé ploše papíru jako záblesky paměti, vtahují diváka do mystických krajin snů plných symbolů a jako syrény volají po psychoanalytickém výkladu.
Veronika Holcová: from the series Diary Records, 1997-2011, oil on paper, 42 x 29 cm resp. 29 x 42 cm
„V minulosti jsem vystavoval obrazy Veroniky Holcové v rámci kolektivních výstav v Rakousku, v Bělehradu či v Poznani. Během mé poslední návštěvy Prahy jsem objevil její kresby, které jsou přímější a intimnější, a které mají formu deníkových záznamů,“ vysvětluje ředitel Lóránd Hegyi, který nedávno zasedl jako jeden z členů odborné komise pro výběr nového ředitele Národní galerie v Praze. Představením fantaskních figur a surrealistikých krajin Veroniky Holcové ředitel a kurátor výstavy uhodil hřebíček na hlavičku francouzského publika, které se v psychoanalytických rozborech přímo vyžívá.
Síla « olejokreseb », která se zvyšuje s postupným pronikáním do detailů obrazů, spočívá v odvážném přístupu k barvám, v kvalitní malířské technice, i v autorčině subtilním smyslu pro detaily, díky němuž Holcová dokáže vrstvit děj svých surrealistických mikropříběhů a přitom ponechat divákovy prostor pro vytvoření příběhu vlastního. Zatímco někdy se nebojí kýče, jindy dokáže výtvarně zachytit strach v okamžiku, kdy se sen náhle změní v noční můru, která nás svou silou přivede k vědomí.
Veronika Holcová: from the series Diary Records, 1997-2011, oil on paper, 42 x 29 cm resp. 29 x 42 cm
Kdepak je Jirkova ruka?
Přestože jde o velice kvalitní výtvarnou tvorbu, zdá se jakoby jejím kresbám chyběl osobní příběh. « Jednou se mi zdál sen, že jsem v kuchyni, peču vlastní ruku a hledím na ni vyděšeně do trouby, zatímco Jirka (Jiří Švestka manžel a galerista – pozn. autorky) naříká, že je hladový a ptá se, kdy už ta moje ruku bude hotová. Já pak na něj znechuceně hledím, jak obírá kousky masa kolem mých prstů, » líčí umělkyně. Takový záznam snu, do něhož se promítá realita, divák na výstavě nenajde. Holcová jakoby dávala přednost zobrazování univerzálního, fantaskního světa a bála se hlubšího nahlédnutí do svého nitra.
Svůj kresebný svět snů se rozhodla sdílet s ostatními umělci, které požádala o jejich literární či básnickou interpretaci : Pětijazyčná kniha Holcových kreseb s příspěvky Jáchyma Topola, Markéty Pilátové či Petra Borkovce by již brzy mělo pod názvem Na dosah ruky vydat berlínské nakladatelství Kerber.
Ačkoliv muzeum v Saint Etienne představuje výstavu čtyř umělců různých generací, kteří spolu na první pohled nemají nic společného, je zajímavé postupně nacházet nepatrné nitky, které jejich originální práce spojují. Pokud se chystáte na dovolenou na jih Francie, muzeum moderního umění v Saint Etienne stojí za zastávku.
Vernisáž v Muzeu moderního umění v Saint Etienne, zleva: Gianni Dessi, Veronika Holcová, Chung Sang Hwa, manželka Denisse Oppenheima Emy, ředitel muzea Lórand Hegyi
Stránky muzea : http://www.mam-st-etienne.fr/index.php
