Většina z nich se prý ani nepokusí jakkoli bránit, protože soudy a státní zastupitelství považují za zkorumpované a nepoužitelné.
Podle Sergeje Brovčenka, advokáta fondu Glastnosť, není nikterak výjimečné, když vyšetřovatelé k mučení používají druhé vězně, které k týrání "kolegů" nutí.
Sebevraždy, nebo vraždy?
Velmi vysoká je míra sebevražd mezi ruskými vězni. Kolik z toho ale je skutečných dobrovolných odchodů ze světa a kolik zabití policisty, to podle ochránců lidských práv nelze pořádně stanovit.
Ředitelka ruského oddělení organizace Mezinárodní vězeňské reformy Viktorija Sergejevová se domnívá, že situace ve věznicích, kde si tresty odpykávají již odsouzení "zločinci", je relativně dobrá. Kritická je prý situace ve vazebních věznicích.
Běžně jsou lidé drženi ve vlhkých místnostech, kde se nedá pořádně dýchat, musejí spát na konstrukcích bez matrací nebo nedostávají v době soudního přelíčení najíst a před porotou jsou zavřeni v klecích hladoví.
Je třeba nezávislých advokátů
Podle předsedkyně prezidentské komise pro lidská práva Elly Pamfilovové by měl být ve vazebních věznicích zřízen post advokáta, který by na zacházení se zadrženými dohlížel. Dosud to dělá prokuratura, která zároveň vede vyšetřování, takže má na starosti vzájemně si odporující funkce.
Nejparadoxnější na celé situaci ale je, že Rusové berou kruté podmínky ve věznicích za samozřejmost a nestěžují si na to. Mnohem více je trápí, že vyšetřování jejich případů trvá příliš dlouho.
Výjimkou byl Magadan Valerij Kalašnikovov, který vyhrál u Evropského soudu pro lidská práva spor s ruskou vládou. Ta mu musí zaplatit odškodné osm tisíc euro za pobyt v drastických vězeňských podmínkách.
Mezinárodní organizace trvale poukazují na porušování lidských práv především ve vztahu k Čečencům. Osud zajatých bojovníků je totiž většinou přinejlepším nejasný.
