Také kvůli tomuto obchodu se automobilkadostala v pozdějších letech do velkých ekonomických problémů. Většina aut byla prodána především na ruskou Sibiř a zbytek našel odbyt v arabských zemích.
Kopřivnická automobilka v roce 1991 vyrobila na zakázku libyjských obchodníků ze švýcarské firmy Diamoil přes dva tisíce speciálních vojenských tahačů určených pro Libyi. Kontrakt s firmou Daimoil, která později zanikla, přitom byl na 2500 aut.
Celkem 506 vozů přitom Tatra do Libye dodala a ty měly být v té době umístěny v celní zóně před libyjskými hranicemi. Podle některých informací se měl libyjský režim části svých aut zbavit a prodat je obratem do ciziny. Zbývajících asi 1500 vozů musela Tatra prodat pod cenou zákazníkům z Francie, Německa, Ruska a na tuzemský trh. Arbitrážní jednání v Paříži v listopadu 1994 potvrdilo, že nákladní auta dodaná firmě Daimoil jsou prokazatelně majetkem Tatry.
Mluvčí Tatry Věra Breiová řekla, že pro automobilku záležitost kolem obchodu s Libyí skončila v roce 1999, kdy Tatra dostala zaplaceno akreditivem. Novým vlastníkem 506 aut se tehdy stala nejmenovaná německá společnost. "Tím byly ukončeny veškeré soudní spory mezi Tatrou a Libyí," dodala Breiová.
Nákladní vozy typu 815 měly původně hodnotu až tři miliony korun. V slovinském Koperu byly podle Štrose prodávány za velmi nízkou cenu, zpočátku asi za půl milino korun. Štros připustil, že Czech Partners měla o tyto nákladní vozy zájem.
Auta ale nyní vlastní a prodává německá společnost Nagib Khazaka, která je koupila od neznámé firmy. Na nákladních vozech se v loňském roce kompletně měnily všechny gumové součástky, jako jsou například pneumatiky či hadice.
