Když vězňům zbývá do odchodu půl roku, jsou umístěni ve speciální, tzv. výstupní, cele.
"Máme pro ně připraven například kroužek vaření, aby se naučili něco uvařit. Na cele mají kromě kuchyňky i prádelnu. Zbytek je však teorie. Promítáme jim filmy, jak to na svobodě nyní vypadá," vysvětluje ředitel mírovské věznice Vladimír Lang.
"Kapacitu cely na výstupním oddělení se nám nyní podařilo rozšířit na dvanáct míst. Ti, co zůstávají ve věznici Mírov až do konce svého trestu, tady stráví dlouhou dobu. Snažíme se je proto připravit na život venku," dodává šéf věznice.
Podle pracovníků káznice se mnozí vězni musejí připravit například na to, že je za branami nikdo nečeká. Za dobu pobytu za mřížemi ztratí nejen rodinu, ale i zázemí.
"Nejhorší je, když odsouzený po návratu na svobodu nikam nepatří. Měli jsme odsouzeného, který vyšel ven a zjistil, že mu dokonce zbourali i barák," uvedl Lang s tím, že vězňům z tohoto důvodu pomáhají také duchovní. Větší možnosti mají ostatní vězeňská zařízení v zemi s mírnějším typem režimu.
"Letos uvažujeme nad tím, že vězně před odchodem na svobodu vezmeme ven, zavedeme je na pracovní úřady a ukážeme jim například, jak se vyplňují formuláře. Zatím mohou u nás využívat job kluby, kde se učí vyřizovat doklady. Učí se rovněž vařit, prát a žehlit," říká mluvčí věznice Kuřim na Brněnsku Radomír Macků.
Zástupci věznic v zemi se ale shodují na tom, že odchod vězňů na svobodu nyní není tak dramatický, jak tomu bývalo po listopadové revoluci v 90. letech. "Dřív to bylo daleko horší. Když byli někteří zavření před rokem 1989 a na svobodu vyšli například v roce 1996, byl to pro ně šok, jak to venku vypadá," říká Lang.
V mírovské věznici, která patří mezi nejtěžší věznice v zemi, si odpykává své tresty celkem 340 vězňů. Dvanáct z nich se do speciální cely zaměřené na přípravu na svobodu zřejmě nikdy nedostane. Ve věznici si totiž odpykávají doživotní tresty.
