"Náklady na léčbu nemocí z podvýživy a jejich komplikací dosahují v Evropě 170 miliard eur (asi 4,5 bilionu korun). Prevence špatné výživy přitom může ušetřit až tisíc eur na jednoho hospitalizovaného pacienta," řekl profesor chirurgie Olle Ljungqvist, jeden z účastníků mezinárodního semináře na téma podvýživy pacientů, který tento týden Česko uspořádalo.
České předsednictví proto vyzvalo země EU, aby přijaly opatření, která zamezí zbytečným úmrtím a nemocem z podvýživy. Na semináři byla také ustavena Pracovní skupina pro výživu, která má připravit plán boje s podvýživou.
Nutriční terapeutka z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice Tamara Starnovská, která se mezinárodního semináře také účastnila, řekla, že české nemocnice sledují stav výživy pacientů jen výjimečně. Většina zařízení nedělá nutriční plány pacientů ani screening podvýživy.
Pokud ano, tak nejsou tyto činnosti systematické. "Je to velmi smutná zpráva, domluvili jsme se, že se to musí dělat," řekla Starnovská. Česko podle ní dosud nevypracovalo pravidla, která by nemocnice převzaly pro sledování výživy pacientů. Zdravotní pojišťovny samy výživu nekontrolují.
Každá nemocnice si výživu kontroluje sama. Například Thomayerova nemocnice hlídá podle Starnovské výživu pacientů velmi dobře. Nemocnice dělá plošný screening podvýživy u všech pacientů přijímaných na běžná lůžka, otestován je každý.
Pokud by byl někdo podvyživený, musí do 24 hodin od přijetí převzít vedení výživy nutriční terapeut. Pokud je pacient v riziku podvýživy, terapeut se ho musí ujmout do 48 hodin od přijetí. Ve volných dnech se interval prodlužuje na 48 a 72 hodin. Nutriční terapeut zajistí, aby pacient měl jídelníček podle svých potřeb.
Podle odborníků přispívá nedostatečná výživa k úmrtí pěti procent pacientů středního věku a až 20 procent lidí nad 80 let. Při přijetí do nemocnice trpí podvýživou až polovina seniorů, 80 procent nemocných s chorobami trávicího traktu a 85 procent onkologických pacientů.
V českých nemocnicích se lékař obvykle zajímá jen o to, zda má nemocný bolesti, spal a měl stolici. Zřídka se zeptá, zda pacient jí. Ještě méně je těch, kteří dostanou od sestry nebo nutriční specialistky zprávu o tom, kolik toho nemocný snědl a jak je třeba jeho výživu upravit.
