Podle deníku Telegraph.co.uk mají lovci od roku 2012 povinnost každé divoké prase ulovené v Sasku nechat otestovat. Těla zvířat, která přesahují bezpečný limit 600 becquerelů na kilogram (jednotka intenzity záření), musí být zlikvidována. V jednom roce přitom tento limit přesáhlo 297 z 752 testovaných kusů, některé z nich dokonce mnohonásobně.
Sasko leží více než 1 300 kilometrů od místa havárie, vítr a déšť však roznesl radioaktivní částice po celé Evropě. Vědci kontaminovanou půdu nalezli dokonce až ve Francii. Radioaktivita se do těl divokých prasat dostává z hub, které rostou pod zemí.
„Další zvěř jako srnci a srny postiženy nejsou, protože se většinou živí rostlinami,“ uvedl Steffen Richter, šéf Saské státní lovecké asociace pro server Bild.de.
Radioaktivita zvěře také představuje problém ekonomický. Vláda každý rok vyplácí stovky tisíc euro jako kompenzace lovcům, kteří svůj úlovek museli nechat zlikvidovat. „Nepokryje to ztrátu z prodeje zvěřiny, ale aspoň to pokryje cenu likvidace,“ dodal Richter. Podle expertů problém radioaktivních divočáků v blízké budoucnosti nezmizí. Situace by se mohla vrátit k normálu nejdříve za padesát let.
Radioaktivní divočáci žijí také na Šumavě. Odborníci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně před třemi lety zjistili, že za to může houba jelenka, která uchovává nebezpečné cesium 137 (více čtěte zde).
Richard Bílý, ředitel Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj, pro iDNES.cz uvedl, že ve vymezených oblastech Šumavy je procento výskytu divočáků, u nichž radioaktivita převyšuje limity, ještě vyšší než v Sasku. „Naopak mimo Šumavu je situace příznivá,“ dodal.
