Ale také může být pro policii klíčem k rozlousknutí záhady druhé největší loupeže v historii Česka – přepadení obrněného vozu na Evropské třídě v Praze. Tehdy zmizelo 150 milionů korun.
MF DNES mluvila s Půtou ještě dříve, než ho vyslechla česká policie. Před pár dny poskytl redakci na dálku svůj úplně první rozhovor pro média.
Půtovou adresou je nyní vazební věznice Cloverhill v irském Dublinu. Otázky mu předal obhájce Jaroslav Ortman a zapsal i odpovědi.
Tamní policie Půtu zatkla v roce 2006 po jeho útěku z Česka, kam se uchýlil spolu se svým komplicem Marošem Šulejem v roce 2003. V těchto týdnech irský Nejvyšší soud začal projednávat jejich odvolání proti vydání do Česka.
"Chtěl bych jen říct, že jsem si vše v hlavě srovnal a vím, jaké jsou životní hodnoty. Mám družku a syna a chtěl bych se v budoucnu chovat a živit řádně," vzkázal z Irska Půta. Na jednu otázku odpověděl za Půtu jeho právník Jaroslav Ortman.
Co říkáte tomu, že si česká policie myslí, že jste se podílel na takzvané "loupeži století", kdy se před pěti lety ztratilo agentuře Group 4 Securitas 150 milionů korun?
To je totální nesmysl. S tou věcí nemám nic společného. Já jsem se po útěku v Irsku živil až do svého zatčení v roce 2006 prací. Měl jsem normální příjem a žil jsem z toho, co jsem vydělal. Kdybych se měl podílet na nějaké takové akci, jako byla Evropská, tak bych nemusel pracovat a měl bych jinou životní úroveň. Proč bych pak pracoval?
Co říkáte obviněním v Berdychově kauze?
Chtěl bych říci, že člověk se má zodpovídat z činů a skutků, jichž se dopustí. Jsem na to připraven. Nemohu však souhlasit s tím, aby odpovědnost člověka byla spojována s něčím, čeho se nedopustil.
Chcete být vydán do Česka?
Na to nebudu odpovídat. (Právník Půty Ortman odpověděl, že Půta i Šulej se proti vydání vytrvale odvolávají, takže je zjevné, jaký postoj zaujímají.)
Když vás Irové vydají, budete před českým soudem vypovídat?
To je předčasná otázka a na každou otázku existuje odpověď v příslušném čase.
Prozatím jste byl v nepřítomnosti odsouzen za útok na záchranáře po nehodě v Praze-Chuchli. Toho jste se dopustil?
Po té naší bouračce jsem seděl v sanitě, když jsem slyšel, že Leon (Půtův kamarád a spoluobžalovaný Václav Chmelenský, pozn. red.) volá a křičí, že ho bijou. Byl to můj kamarád, tak jsem vyskočil ze sanitky a běžel mu na pomoc.
Před touto pranicí měl lékaře jako první napadnout Leon. Jenomže to jsem neviděl. Když jsem spatřil, jak se hasiči perou s Leonem, tak jsem se do toho vmísil a bránil ho. Byli jsme rozčilení, nechovali jsme se normálně.
Málokdo však ví, že se nám při zásahu po naší bouračce ztratily věci. Mně zmizely peníze a Leonovi mobil. Chtěli jsme své věci zpátky, tak jsme se prali. Lituji toho, mrzí mě to. Svou roli tam sehrál alkohol, ale nechci se na to vymlouvat.
Proč jste si k životu vybral zrovna Irsko a co jste tam dělal?
V Irsku byl Maroš, je zde řada jiných Čechů. Nejsou tu jen Češi, ale hodně také Slováci a úplně nejvíc je tu Poláků. Bydlel jsem v Dublinu, měl jsem byt o ploše sto metrů čtverečních. Nejdřív jsem pracoval u bezpečnostní agentury, pak jsem dělal stavebního dělníka, betonáře s platem 780 eur týdně (v přepočtu je to asi 80 tisíc korun měsíčně). Mým pracovním oblekem byla kombinéza a helma.
Co myslíte – vydají vás?
Je to věc rozhodnutí suverénního státu. Já jsem k tomu už své řekl při řízení, které se tady koná. Mám i irského obhájce Kieranna Kellyho, který předal soudu velké množství materiálů a ty teď soud posuzuje.
Zdá se, že v irské vazbě jsou měkčí podmínky než v té české, když můžete celkem volně telefonovat.
Irsko je demokratická země. Tady opravdu vycházejí z toho, že jste ve vazbě, a ne ve výkonu trestu. Prostě je to tady znát, nikdo vás neponižuje.
V čem je hlavní rozdíl?
Jsou tady vzdělávací kurzy, které můžete během omezení vaší svobody absolvovat a na konci dostanete certifikát. Jsou tady i zájmové kroužky. Telefonovat mohu jako každý jiný stíhaný. Volat se smí denně maximálně třikrát a délka hovoru nesmí překročit šest minut a osm vteřin. Potom se vám telefon vypne.
Čím se tedy ve vazbě zabýváte?
Mám tady DVD a poslouchám české písničky. Nejraději mám kapelu Pěchota. Irové nemají rádi tlusté vězně. Proto je tady fitness centrum.
