Jak správně říká paní ministryně, máme rovněž moc nemocnic, a naopak málo léčeben (od kolika jejích předchůdců jsme to už slyšeli?!). Na druhé straně nejsme tak bohatí jako vyspělé země, s jejichž úrovní medicíny se však snažíme držet krok a nakupujeme od nich i drahé léky a přístroje.
Jednoduše: na komfortní léčbu pro všechny se nedostává, zdánlivě neomezená nabídka i poptávka narážejí na velmi omezený zdroj peněz. Důsledek je patrný všude kolem. Na operace se stojí fronty jako na knižní novinky za Husáka, leckde musí šetřit na péči o pacienty. Kdo má a dá peníze na dřevo, může si koupit přednostní pořadí, lepšího lékaře i "zdarma" pobyt v lázních.
Taková je realita, ideál neideál, rovnost nerovnost. Je-li žádaného "zboží" nedostatek, ať už jsou to auta, nebo operace, ti, kdo mají peníze, si je vždy dokážou obstarat. Ti, kdo peníze nemají, čekají v pořadníku...
Paní ministryně říká, že taková praxe je nelegální. Ano. Ale dokáže ona zařídit dostatek zdravotního zboží v té nejlepší kvalitě pro všechny a včas, aby nikdo z nás nemusel strkat lékařům obálky a nikdo nestál frontu? Z českého zdravotního pojištění? Dosud se takový zázrak nepovedl žádnému z ministrů. Ostatně i lidé v bohatším světě si na lékařskou péči připlácejí ze svého.
Možná, že Marie Součková, bude odvážnější a schopnější než její předchůdci. Přejme si to. Ideál si postavila hodně vysoko. Jen ještě spolu s ní musíme uvěřit, že nařízeními, regulacemi, lepšími pořadníky a zglajchšaltováním pojišťoven se dá vykřesat onen zázrak všeho všem na nejvyšší možné úrovni a ve stejné míře. Zatím se to nikde nepodařilo.
