V Česku škodí psík mývalovitý. Jí chráněné druhy, jeho nikdo nesežere

Českou krajinu ohrožuje vetřelec původem z Asie. Jmenuje se psík mývalovitý, není náročný na potravu a dobře se rozmnožuje. A nemá tady přirozené nepřátele, což dělá myslivcům i ochranářům starosti. Může totiž přenášet nemoci a prašivinu a decimovat tak chráněné živočichy.

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) | foto: Profimedia.cz

Dříve byl vidění pouze v zoologických zahradách a v cizích zemí, dnes je psík mývalovitý běžně rozšířený po celé České republice. Tato drobná psovitá šelma je invazním druhem, tedy vetřelcem, který do naší přírody nepatří. Do Česka byl zavlečen kvůli touze po jeho kožešině. Na první pohled působí zvíře roztomile, myslivcům i ochranářům ale způsobuje problémy.

Požírá totiž chráněné druhy obojživelníků a bezobratlých, kvůli němu ubývají také ptáci žijící na zemi nebo v nižších křovinách.

Psík mývalovitý nemá přirozené nepřátele. "Je výjimečně konkurenčně schopný vůči ostatním šelmám. Hlavně tím, že je výborným predátorem a že má široké potravní spektrum. Navíc se dožívá dlouhého věku. Dochází ke skokovému nárůstu jeho populace, protože na rozdíl od jiných druhů savců má velký počet mláďat," popsal neobvyklé zvíře Jan Plesník, poradce ředitele z Agentury ochrany přírody a krajiny.

"Je to problém, který trvá už deset let. Psík mývalovitý, ale i třeba norek americký likvidují drobnou zvěř a podílí se na tom, že zajíců, bažantů, koroptví ubývá," uvedl Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty.

Žije už ve všech regionech

Psík není nebezpečný pouze pro naši původní krajinu a zvířata, rizika přináší také člověku. "Přenáší vzteklinu a prašivinu. Druhý vetřelecký druh, mýval severní, je zase hostitelem jednoho druhu hlístice, která se může dostat do organismu člověka a způsobit závažná onemocnění mozku," uvedl Petr Koubek z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

Vetřelci

Psík mývalovitý - původem z Asie, k nám se rozšířil z Ruska, Pobaltí a Polska. Rozsáhlejší populace žijí na Kroměřížsku a na Ostravsku a Havířovsku.
Mýval severní - šelma původně ze severní Ameriky. V Německu byl chován také jako domácí mazlíček.
Norek americký - lasicovitá šelma rozšířená ze severní Ameriky. Je to agresivní predátor, který vytlačuje naše původní lasicovité šelmy. Decimuje raka kamenáče či užovku podplamatou.
Nutrie říční - hlodavec rozšířený původně z Jižní Ameriky. Chovala se pro kožešiny a rozšířila se útěkem z chovů. Spásá pobřežní vegetaci a rozhrabává břehy. Potřebuje stálou hladinu vody a mírnější počasí - nesnese velké mrazy

Podle odborníků se psík dokázal rozšířit skutečně rychle. Ze všech invazních druhů, které v České republice škodí, je psík ten nejběžnější. Kolik jich u nás žije, ale nikdo změřit nedokáže.

"Aktuálně sledujeme populace psíka podle počtu zastřelených kusů, které nám hlásí myslivci. Zpozorovali jsme ho už ve všech koutek České republiky," doplnil zoolog Koubek.

"Přitom ještě nedávno, když na Šumavě psíka srazil vlak, jej posílali do Prahy, protože vůbec netušili, o jaké zvíře jde. Stejně úspěšně se vyskytuje i v Polsku či Německu," řekl Plesník.

Podle Koubkova odhadu se u nás ročně zastřelí na pět tisíc psíků mývalovitých: "Srovnávám to s lovem lišky na stejně velikém území. Skutečný počet se dá ale velmi těžce odhadnout, protože spousta úlovků může být zatajena či nenahlášena. Je to tedy zavádějící."

Pomůže odstřel

Myslivci, zoologové i ochranáři přiznávají, že rozsáhlá populace psíka v ČR žádná pozitiva nepřináší a že nejlepším řešením, jak chránit původní přírodu, je odstřel tohoto druhu. "Zasadili se do ekosystému, který s nimi nepočítal, který má určitou kapacitu jak pro predátory, tak pro kořist. Pokud se do něj včlení další predátor, těm našim původním ubývá potravy a mizí. Ty si však musíme chránit, ať jsou jací jsou, protože naši přírodu charakterizují," míní Koubek.

Každý myslivec ale nemůže psíka zastřelit. "Díky tomu, že není považován za lovnou zvěř, mohou ho lovit jen myslivečtí hospodáři a strážní. Přitom myslivci si stýskají, že regulace by mohla být účinná, kdyby byl zařazen do nechráněné lovné zvěře. Odstřel by pomohl, protože populace na území České republiky je jednoznačně životaschopná, má dobrou věkovou a genetickou strukturu a udržuje se bez toho, aniž by sem musela imigrovat zvířata z okolních zemí," poznamenal Plesník.

Pomohla by tedy změna mysliveckého zákona. Podle Šilhy by však bylo pozměňování příliš složité. "Zákon je spojen s řadou lobbistických tlaků a jakákoliv snaha o jeho vylepšení může být cestou k horšímu," míní Šilha.

Psík mývalovitý

Psík mývalovitý, dříve nazýván též mývalovec kuní, je zavalitá psovitá šlema. Má kratší nohy, malé uši a menší hlavu. Připomíná spíše jezevce než mývala. Projevuje vrčením a funěním, štěkat neumí. Srst má delší a odstávající, tmavý ocas nemá příčně pruhovaný. Váží 4 až 10 kilogramů a dožívá se i čtrnácti let.

Pochází z Dálného východu od Pomauří, Mandžurska a Sachalinu až po severní Vietnam a čínské provincie Šan-si a S-čchuan. Žije i v Japonsku.

Jako kožešinový druh byl během první poloviny 20. let vysazován v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a v Litvě. Do přírody se zvířata dostala útěkem z farem nebo vypouštěním z klecí. V České republice se objevil v padesátých letech 20. století a hlavní vlna šíření šla z Polska.

Psík mývalovitý se dobře přizpůsobuje prostředí a žije nejen v horských oblastech, ale i v nižších a středních polohách s menšími lesy a poblíž řek. Živí se drobnými obojživelníky i savci, plazi, hmyzem i zdechlinami. Na podzim upřednostňuje obiloviny a kukuřici.