Legální cesta pro získání dítěte ze zahraničí za asistence státu dnes v Česku neexistuje. Lidé si mohou adoptovat dítě z českých domovů, při tom však musí splnit řadu podmínek. Například věk rodičů má být věku dítěte přiměřený. Bývají proto odmítáni například šedesátníci.
Další skupina lidí zase nechce absolvovat složitý proces přípravy včetně psychologických pohovorů. Volí pak adopci z ciziny přes různé zprostředkovatele, jimž platí.
"Je to tak trochu snaha být těhotný. Chci dosáhnout svého cíle, ale nechci, aby mi stát do toho mluvil," přiblížil ředitel úřadu Zdeněk Kapitán.
Lidé si podle něj hlavně musí odpovědět na základní otázky, například zda budou ochotni se o dítě starat i za deset nebo patnáct let, jak zvládnou jeho pubertu a podobně.
V Česku nicméně poptávka po tom, aby se adopce ze zahraničí dělaly, existuje. Úřad o tom proto aktuálně jedná se čtyřmi státy takzvané Haagské úmluvy. V budoucnu by tak Češi mohli adoptovat dítě z Bulharska, Indie, Filipín a Burkiny Faso. Nepůjde to však dřív než na konci roku 2011.
Úspěšné adopce do zahraničí
V současné době se mohou děti z českých dětských domovů dostat do zahraničí. Tyto adopce jsou podle Kapitána velmi úspěšné ze tří důvodů: ČR spolupracuje jen se státy, které mají adopční systém dokonale zvládnutý, kde pečlivě vybírají páry a těm, kteří cizí dítě přijmou, poskytují podporu. Úřad také zkoumá osobnost žadatelů a psychologové hodnotí, zda se ke konkrétnímu dítěti hodí. V neposlední řadě sleduje, jak si dítě v nové rodině vede a ještě čtyři roky po osvojení vyžaduje podrobné zprávy.
Nic podobného u vnitrostátních adopcí neexistuje. I proto se v těchto případech vrací do dětských domovů výrazně větší procento dětí. Loni to byla pětina. Celkem páry adoptovali 500 dětí z domovů, na sto se jich ale dostalo zpět. Naopak u mezinárodních adopcí se to za deset let stalo jen třikrát z 323 případů.
