Množí se alba vydávaná jazzovými skupinami na vlastních labelech. Ovšem množí se rovněž počet souborů, jejichž průměrný věk je zhruba o celé desetiletí mladší, než tuzemská soudobá početná vlna třicátníků, která v našem jazzu znamenala kvantitativně i kvalitativně pozoruhodný nástup nové generace. Tím zajímavější je skutečnost, že takové soubory vznikají i v místech dosti vzdálených od tradičních jazzových center. Je pochopitelné, že tak mladé skupiny nemohou ještě překvapovat muzikantskou vyzrálostí. Překvapuje ovšem, že se k jazzovému způsobu tvorby spontánně hlásí, stejně jako se hlásí k dnešnímu trendu crossoverů, tedy k volnému kombinování prvků a tradic, které soudobé hudební dění přináší.
Skupina Behind The Door
O albuBehind The Door: Keynotes  Obal druhého alba skupiny Behind The Door |
Již druhé své album na vlastním labelu vydala skupina Behind The Door z Frýdku Místku. Její členové studují většinou na brněnské konzervatoři nebo na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. Od roku 2004 koncertují po klubech a festivalech v České republice i na Slovensku. V soutěži mladých kapel Líheň 2008 získali mezi 160 soubory všech žánrů druhé místo. Zahráli si na Colours of Ostrava, ale též ve Vilniusu, v Rize, v Tallinu nebo v Helsinkách. Na příslušníky generace, která ještě nepřekročila půlící čáru mezi dvacítkou a třicítkou, je to bilance úctyhodná.
Skupinu Behind The Door tvoří flétnista Ladislav Muroň, saxofonista Ondřej Klímek, klávesista Adam Zbránek, kytarista Radim Přidal, baskytarista Lukáš Čunta a bubeník Matěj Drabina; na některých snímcích přistupují ještě Rudolf Králík na vibrafon a Jakub Kupčík na perkuse. Repertoár tvoří vlastní skladby. Jejich autorem většinou je flétnista Muroň, který se rovněž - spolu s Klímkem - největším dílem uplatňuje v improvizovaných jazzových sólech.
Skupina Behind The Door
Nejpozoruhodnějším znakem alba Keynotes je důsledně dodržovaná koncepce. Ze soudobého mladého jazzu tu Behind The Door přejímají občasné změny nálad a případně i pohybu nebo tempa v jednotlivých pasážích, oddělovaných drobnými oddechovými minipausami. V popředí stojí výrazná role bicích a perkusí, ale především celková přehlednost až průzračnost, vyznačující se pravidelným členěním do kratších, většinou dvoutaktových frází. Objevují se jisté spojnice s podobně mladým Kinder-Jazzem, o kterém jsme v této rubrice už psali. Ovšem Behind The Door nesměřuje k dětským hříčkám, nýbrž daleko spíše ke snaze využít nejrůznějších tendencí dnešního jazzu a přispět tím k jeho přiblížení mladším generacím posluchačů.
Je to v českém jazzovém kontextu pochopitelně zatím jen začátek další cesty, nicméně počet nahrávek, které následují po dnes už etablované třicátnické generaci, svědčí o tom, že jazzová energie tu bublá v nových vřídlech. Je otázkou, vyústí-li do jakési nové formy jazzu coby jistého druhu široké fronty obecně přijímané pop music, anebo zrodí-li ve svých řadách i tvůrce schopné povýšit toto snažení i do výsostně uměleckých souvislostí.
Skupina Behind The Door
