Situace, která mezi obyvateli "baťodomků" panuje, by se dala uvést otázkou: Zaplatí víc za vodu ten, kdo se místo koupání jen sprchuje, nebo ten, kdo nešetří ani trochu, nekonečně dlouho v létě kropí zahrádku a ještě si k tomu několikrát za sezonu napustí zahradní bazén?
Odpověď, alespoň v baťovských domcích, je poněkud překvapivá. Oba zaplatí úplně stejně. Je to možné, protože většina domků nemá vlastní vodoměr a jejich obyvatelé proto platí za vodu paušální částku.
"Když už ho platím, snažím se toho využít. Místo sprchování se denně koupu," říká pětatřicetiletá Jana, která v baťovském domku žije.
Paušál je nastavený tak, že rodiny, které se snaží šetřit s vodou, zaplatí víc než ty, které jinde ve Zlíně vodoměr mají. Ale lidé, kteří šetřit nechtějí, na paušálu vydělávají. Ušetří třeba za filtraci a chemii v bazénech. Místo filtrování si raději napustí čerstvou vodu.
Vodoměr za 20 tisíc
"Je možné, že někteří spotřebitelé zneužívají paušálního odběru," uznala mluvčí Moravské vodárenské Helena Koutná. "Ale o vodoměr si musí požádat sám odběratel na vlastní náklady," dodala.
A v tom je potíž. Vodovodní přípojka bez výkopových prací stojí asi 20 tisíc korun. Instalace vodoměrné šachty vyjde na dvojnásobek. A do takových investic se lidem příliš nechce.
Někteří místní by přitom o vodoměr stáli. Například Petr, který bydlí ve čtvrtdomku v Kotěrově ulici, platí každý měsíc čtyři kubíky vody (jeden stojí asi 73 korun) za osobu. Tedy celkově zhruba 290 korun. "Přistěhovali jsme se před šesti lety a na vodárnách nám řekli, že vodoměr v naší části domu nejde dát," vzpomíná.
"Nechali jsme si ho nainstalovat při rekonstrukci našeho čtvrtdomku. Mnoho let jsme ale také platili paušál," poznamenal Jiří Franěk, který bydlel v Mostní ulici několik let a před pár týdny se odsud odstěhoval.
Po instalování vodoměru jeho čtyřčlenná rodina spotřebovala měsíčně zhruba dvanáct kubíků vody. Tedy o čtyři méně než stejně početná rodina, která platí paušálně. "Měsíčně je to rozdíl asi 300 korun, což není právě málo," zlobí se Petr, který vodoměr nemá.
Domluva mezi sousedy není lehká
Levnějším řešením než vybudování samostatné vodovodní přípojky je, že se všechny čtyři domácnosti ve čtvrtdomku domluví a zbudují si společně na stávající přípojce vodoměrnou šachtu. Nevýhodou takového řešení však je, že budou znát jen celkovou spotřebu domu a náklady budou muset rozpočítávat.
"Se sousedy se nedomluvíme. Jsou to všechno lidé nad 70 let, jsou zvyklí na současný stav a o změnu nemají zájem," stěžuje si Petr.
Problém je způsobený tím, že sedmdesát let staré rodinné domky, které vyrostly ve Zlíně za Baťovy éry, mají vnitřní rozvody udělány nešťastně a navíc mají pouze jednu vodovodní přípojku z hlavního řadu. Ideálním, ale nejdražším řešením jsou nové vnitřní rozvody i venkovní přípojka.
