„Pět psů jsem si nechala, ostatní jsem rozdala po kamarádkách. Přerušila jsem činnost a kašlu na to. Aby mě tu někdo honil jako čarodějnici, to nemám zapotřebí,“ vypráví provozovatelka útulku Dagmar Harigelová.
Azyl naděje se obci podařilo zbourat až díky fíglu, vykoupila od majitelů pozemek a znovu už jej Harigelové nepronajala.
„Útulek stál na soukromém pozemku, a i když nám na jeho provoz pravidelně chodily stížnosti, vždy jsme si pozvali majitelku a ta jen prohlásila, že je to hospic, tedy zařízení na dožití, proto tam i zvířata umírají,“ vypráví starostka obce Pchery Kateřina Machovská.
„Když jsme poukazovali, že jsou tam stavby načerno, že územní plán takové zařízení nepovoluje, nebo jsme se podivovali, že v jednadvacátém století vůbec někdo připouští, aby fungoval útulek bez tekoucí vody, pořád jsme jen slyšeli, proč nejde nijak zasáhnout,“ pokračuje.
Řešení vymyslela ves až loni – od majitelů si pozemek o rozloze 22 tisíc metrů čtverečních koupila za symbolickou korunu. A provozovatelce útulku nařídila vystěhovat se. Právě to Dagmar Harigelová považuje za největší křivdu, stejně jako to, že majitelé pozemku (dědicové po původním vlastníkovi), jej prodali obci. Symbolicky proto, že sami chtěli problémy s útulkem jednou provždy vyřešit.
„Pětatřicet let nevím, co je dovolená. Já se snažila zachraňovat těžko zvladatelný pejsky. Pejsky, které zku**il člověk,“ prohlašuje žena, která před uzavřením útulku v něm měla sedmnáct psů. Ještě loni jich tam ale bylo třicet. Rotvajleři, malamuti, bernardýni a další velká plemena.
Azyl naděje přitom pro okolní města, jako jsou třeba Velvary, zajišťoval dokonce odchyt toulavých psů. „Zpočátku jsme byli spokojeni, protože žádný bližší útulek, který by toto poskytoval, jsme nemohli najít. Nicméně, jak se začaly množit informace o tom, že provoz tohoto útulku je divoký, přišla možnost najmout si někoho jiného a my jsme této šance využili,“ konstatuje starosta Velvar Radim Wolák.
Deset let za množírnu
Lidé z Pcher jsou přesvědčeni, že kdyby za divoký provoz útulku hrozily větší pokuty, obec takové problémy dnes neřeší. „Kdyby hrozila velká pokuta, lidé si to rozmyslí. Ale takto to opravdu nikdo neřeší,“ myslí si starostka Kateřina Machovská.
Zákon proti zvířecímu utrpení. Zpřísní se pravidla pro chov mazlíčků |
Šance, že postih bude daleko přísnější, ale dnes existuje.
Senátoři vrátili do hry zpřísnění trestů právě za týrání zvířat nebo provozování množíren. Za týrání by nově místo pěti let vězení hrozilo šest, za chov zvířat v nevyhovujících podmínkách pak až deset let vězení.
Senát schválil zpřísnění trestního řádu právě v těchto případech a vrátil novelu poslancům. Ti zpřísnění už v prosinci odmítli – i kvůli námitkám právníků, že jsou sankce v porovnání s tresty za násilí na lidech příliš přísné. Teď bude muset Sněmovna rozhodnout znovu.
