Proto také část křesťanů emigrovala do sousedního Jordánska, západní Evropy nebo Severní Ameriky, nejen kvůli politickému režimu (ten se více zaměřoval na potlačování šíítské většiny, která tvoří přibližně 65% obyvatelstva), spíše z ekonomických důvodů. V době po první válce v zálivu, kdy došlo ke zpřísnění vnitřních předpisů a podmínek pro křesťany, jich odešlo kolem 250.000, většinou vzdělaných lidí.
Křesťané se za Saddámova režimu těšili relativní náboženské svobodě, avšak od svržení Saddámova režimu před 15 měsíci žijí v ohrožení. Změnu politcké situace v březnu loňského roku křesťané přivítali, ale můžeme z jejich úst slyšet, že situace v zemi v současnosti více nebezpečná než dříve. Doufají, že situace nepřejde do občanské války.
Nejedná se pouze o prodej alkoholu, pomoc Mezinárodním silám při správě iráku za poslední rok, ale vypadá to, že muslimští radikálové chtějí pod tlakem vytlačit křesťany z iráckého území. Podle sdělení majitelky kosmetického a kadeřnického salonu pro ženy bude muset zavřít, protože se zákaznice bojí chodit.
Křesťané v Iráku vyznávají hodnoty jako ostatní křesťané ve světě, chodí v ošacení jako v Evropě nebo Americe, chodí do kosmetických salónů a také měli vlastní základní školy do změny poměrů za Saddáma.
Mnozí se po útocích ptají: „Proč my?“ Co bude dál? Copak křesťanství reprezentuje pouze víru západu?
