Útok na Afghánistán

Už od 7. října, kdy začal americký odvetný útok na Afghánistán, nás všechny články ve všech různých novinách a časopisech zahlcují zprávami o počtu nevinných obětí amerických odvetných operací. Na tom samozřejmě není nic divného. Co mne však zaráží, je neustálé opakování toho, že tyto nevinné oběti jsou ženy, děti a starci. Co se mi na tom zdá divné? Nechápu, proč tolik osob přistupuje na psychologickou hru Talibanu, který se snaží zvýrazněním těchto bezbranných, nevinných obětí zahrát na struny soucitu osob, které jsou již nyní odpůrci americké odvety.

Chci říci, že ve vesnicích, kde došlo ke ztrátám na civilním obyvatelstvu ani jiní obyvatelé nebyli, než jen bezbranné děti, ženy a starci.Bojeschopní muži se přece angažují ve svaté válce a vesnice už dávno nejsou jejich domovem. Tím se jím stávají různé tábory, ve kterých se připravují na boj.  To, že došlo ke ztrátám na civilním afghánském  obyvatelstvu ale není úmyslný tah, nešlo o plánovanou vraždu podobnou té, která se udála 11. září v USA. Nevím o žádné válce, která by se odehrála bez obětí na civilním obyvatelstvu, ale vím, že narozdíl od předešlých válečných konfliktů,  v americkém zásahu nejde o vraždění nevinných obětí, ale o potrestání terorismu. To, že při tom umírají nevinní lidé je sice nesprávné a nespravedlivé, ale je to zřejmě nevyhnutelné. A když někoho napadne, jestli by Spojené státy neměli s odvetou přestat, aby se tak zabránilo dalším možným obětem, at´ na chvíli zavře oči a představí si  budovy World Trade Centra ve chvíli, kdy se hroutí k zemi a v jejich sutinách umírají nevinné oběti, oběti úmyslné vraždy.